Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši

Tyto tučnice jsou rozšířeny v mírném až arktickém pásmu severní polokoule. Většina druhů se vyskytuje v Evropě. Dále se vyskytují v severní Americe, Japonsku a Asii. Společným rysem těchto rostlin je přečkávání klidového zimního období pomocí přezimovacího pupene neboli hibernakula, velkého až 2 cm. Životní prostředí těchto tučnic je charakteristické každoročním střídáním vegetačního období léta s výrazně odlišným mrazivým obdobím zimního klidu. Zatímco během léta teplota vystoupí i nad 25°C (ale substrát nebo skála je podstatně chladnější!!!), v zimě jsou lokality i pod metrovou pokrývkou sněhu. Dalším společným rysem je trvalá vysoká vlhkost biotopů, způsobená protékajícími horskými bystřinami a prameny, což má také významný chladící efekt. Tyto tučnice nejsou schopny přežívat ani krátké vyschnutí půdy. Většinou rostou v horských oblastech, na prameništích a v úzkých vápencových soutěskách, kde je nalezneme na mokvavých skalních vápencových kolmých stěnách a převisech, ve stále vlhké alkalické jílovitě-štěrkové půdě a v jílovitě-vápencové drti. Výjimečně vyhledávají nížinná slatiniště a rašeliniště s kyselým slatinným a písčitým substrátem, kde mohou růst i v polštářích mechů a rašeliníků. Pokud rostliny nerostou přímo na skalách jsou často stíněny přítomnou nízkou vegetací, zejména vlhkomilnými trávami. Těmto tučnicím maximálně vyhovuje letní venkovní kultivace (zahradní rašeliniště, nebo vlhká skalka) a na jaře nás vždy překvapí nádhernými a četnými květy.