Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši

Rod obsahuje pouze dva kriticky ohrožené druhy: Roridula dentata a R. gorgonias, které se endemicky vyskytují pouze v oblasti západního Kapska. Řídce větvené keře dosahují v přírodě velkého vzrůstu až 2 m nebo 0,7 m, v umělé kultuře jsou rostliny většinou menší do 0,5 metru. Klima a typy lokalit jsou podobné místům výskytu kapských rosnatek. Rostou v oblastech s proměnlivou vzdušnou vlhkostí, dostatečným pohybem vzduchu a v teplotním rozmezí kolísavých teplot 10-40 ºC. Při nižších teplotách obvykle zastavují růst. Ačkoliv chejlavy nejsou v pravém slova smyslu masožravé, bývají často pěstovány pro svoji velkou podobnost s masožravými rostlinami. Jejich listy jsou pokryty kapičkami lepkavého slizu, na který se chytá dostatek hmyzu. (Jsou známy případy, že v keřích dokonce natrvalo uvíznou malí ptáci!) Táto kořist slouží jako potrava jinému specializovanému drobnému hmyzu z řádu ploštic (klopičkám – rod Pameridea), který má naopak schopnost se po listech bezpečně pohybovat, aniž by se přilepil. Klopušky následně lepí své exkrementy na listy, čímž rostlinu vlastně hnojí. Příležitostně se živí nektarem z květů a sprašují je. Rostlina tak má ze své kořisti stejný užitek, jako kdyby byla masožravá. Na oplátku klopuškám poskytuje chejlava dostatek čerstvé koristi a ochranu před jinými predátory. V umelé kulture múžeme pestovat jak rostliny, tak na nich chovat i klopušky, které jsou již v evropských sbírkách velmi časté. Na vlastní oči tak lze být svědkem takového vztahu (mutualismus), který pozitivně ovlivňuje a přináší souběžný užitek oběma organismům.