Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši

Heliamfory se vyskytují na svazích a vrcholcích náhorních plošin jihoamerických stolových hor Guyanské vysočiny (tepuis), které se rozprostírají na ploše třech států: jižní Venezuely, Guyany a severní Brazílie. Jsou právem považovány za jedny z nejatraktivnějších masožravých rostlin. Vytvářejí vzpřímené zeleno-červené souměrné láčky zevnitř vystlané chloupky. Otevřené pasti jsou vystoupavé, kornoutově svinuté, ve spodní části srostlé a vyrůstají z mělce uloženého oddenku nebo z dřevnatého kmínku. Rostou v trsech nebo jednotlivě. Velikost rostlin je různorodá, pasti nejmenšího, čerstvě popsaného druhu. H. pulchella nejsou větší než 8 cm, zatímco např. mnohaletá H. tatei může mít v přírodě při zdřevnatělém kmínku až jeden a půl metru! Květy jsou bílé nebo růžové. V současné době je známo 12 druhů a několik variet. Už vzhledem k obrovským a nedostupným oblastem výskytu je velmi pravděpodobné, že časem budou nalezeny a popsány další druhy. Kořistí heliamfor je drobný hmyz, zejména mravenci. Plošiny stolových hor jsou velmi vysoké (1524-3048 m n. m.) a rozlehlé (i mnoho stovek km2), oddělené od sebe vysokými skalními stěnami a hlubokými údolími. Jsou naprosto izolované od okolního světa a jejich vzájemná vzdálenost je i mnoho stovek kilometrů. Z těchto důvodů se na každé hoře vyvinuly samostatně izolované populace rostlin i živočichů, které procházely vlastním vývojem po tisíce let.

Rozeklaný povrch stolových hor je velmi členitý a protkán systémem pramenišť, říček a vodních toků, které vytvářejí průrvy, kaňony a hluboké strže. Mlhy jsou zde velmi časté, již zhruba po poledni se vršky hor zahalí do těžkých a nepropustných mraků. Téměř každodenní srážky a silný vítr formují skály erozí do bizarních tvarů. Zvětráváním pískovce vzniká erozní sediment, který se na plochých místech a mělkých prohlubních shromažďuje spolu s malým množstvím kyselého organického materiálu. Toto jsou jediná místa vhodná pro rostlinný život. Usazeniny jsou osidlovány prvními druhy pionýrských rostlin a tvoří se zde roztroušené ostrůvky vegetace, tak typické pro tato území. Heliamfory rostou na otevřených plochách na přímém slunci, stejně jako v zástinu keřovitého a bylinného porostu.