Dravé houby

Morfologie dravých hub

Definice predace

Příbuzní parazité

Ekologie

Morfologie pastí

Proces chycení kořisti

Taxonomie

Využití

Literatura & links

Seznam vyobrazení

Dravé houby lze jednoduše a asi i nejlépe definovat jako houby, které se specializovaly na chytání živých, pohybujících se organismů. Jak ale dravá houby vypadá? Lze si ale takovou houbu představit například jako hadovku vybírající si nejtučnější masařky ze svého zavánějícího klobouku? Průměrná dravá houba a její morfologie se samozřejmě poněkud liší od výše zmíněné představy - většina dravých hub je mikroskopických rozměrů a jen některé z nich lze vidět pouhým okem (respektive jejich plodnice), třeba na pahýlu dubu za vaším domem.

Není ale predátor jako predátor – na otázku jak přesněji popsat námi vnímaný rozdíl mezi dravou houbou a třeba střevlíkem nebo jinými predátory lze najít hrubou odpověď v kapitolce věnované predaci. Od predace k parazitismu může být ale často jen krůček a tak je tomu i u dravých hub.

Ekologie predátorů je v říši hub unikátní. Díky predaci jsou tyto houby v mnoha směrech zvýhodněny, ovšem na druhou stranu za svá náročná uzpůsobení mohou leckdy platit daň, zejména v konkurenci ostatních hub v prostředí, které obývají. Dravé houby jako nepohyblivé organismy chytají kořist pomocí pastí několika základními způsoby. Mezi nejběžnější pasti patří pasti pasivní, na které se kořist prostě přilepí (často pomocí lektinů) a které existují v podobě různých polštářků, výběžků, sítí a ok. Existují ale i další typy pastí, např. stahující oka, která aktivně kořist chytají anebo pasti obsahující toxiny.

Dravých hub je prozatím známo asi ke dvěma stům druhů, které se vyskytují ve více taxonomických skupinách napříč systémem hub.

Vzhledem k tomu, že kořistí dravých hub bývají v mnoha případech fytopatogenní nematodi, je nasnadě i využití těchto predátorů v biokontrole.