Dravé houby lze nalézt nejčastěji v půdním humusu nebo v tlejícím dřevě či listí, mnoho z nich je i vodních. Běžnou kořistí predátorů jsou organismy do velikosti zhruba 100 mikrometrů - prvoci (hlavně různé améby), vířníci, háďátka, někdy rovněž chvostoskoci, klanonožci, želvušky nebo i drobní roztoči.
Drtivá většina predátorů není ve své výživě striktně vázána na kořist - její výskyt může být do jisté míry náhodný a houbě by se mohlo silně nevyplatit spoléhání se na její nepřetržitý dostatek (anebo absenci dlouhodobého nedostatku). Proto všichni houboví predátoři jsou do větší či menší míry schopni typické saprotrofní výživy, která je u hub vývojově původní. Velmi často jeden jedinec využívá současně oba způsoby získávání energie (převaha toho kterého způsobu je závislá na přítomnosti kořisti v prostředí a rovněž na přítomnosti saprofytických kompetitorů). Řada fakultativních predátorů využívá kořist spíše jako zdroj dusíku než jako zdroje energie - jedná se o houby, které žijí v prostředí chudém na dusík, jako je dřevo. Typickým příkladem je hlíva ústřičná.
Na vznik pastí (tj. na přechod od saprofytické k predační fázi) působí více faktorů - endogenních i exogenních. Mezi endogenní lze zařadit dispozice určitého kmene houby k jejich tvorbě a stadium v ontogenezi - tj. stáří mycelia. Nedávno byla rovněž doložena periodicita tvorby pastí u houby na myceliu přímo v půdě s Arthrobotrys oligospora (Deuteromycotina) periodou kolem 29 hodin, která souvisela s maximy obsahu minerálních látek v myceliu predátora. Exogenní regulace je mnohem více prozkoumána - lze sem zařadit např. nutriční status substrátu - za nedostatku lehce využitelných živin saprofytickou cestou je indukce tvorby pastí vyšší. Další působící faktory jsou vlhkost, pH, světlo, poměr O2/CO2, přítomnost dalších houbových kompetitorů a množství těkavých látek v prostředí. Dále sem patří produkce látek potenciální kořistí, např. háďátky, jejichž přítomnost v prostředí indukuje tvorbu pastí. Zdá se, že nejvýznamnější jsou krátké peptidy s velkým podílem nepolárních a aromatických aminokyselin. Masivní přírůstek v tvorbě pastí nelze vždy dobře doložit přítomností těchto látek, přestože mohou působit indukci i při značně nízkých koncentracích. Vysvětlením tohoto faktu bylo nedávné objevení přenosu signálu plazmatickou membránou v celém myceliu predátora. Odpověď houby na přítomnost těchto látek je poměrně velmi rychlá - jednoduché typy pasti mohou být vytvořeny i za necelou hodinu.