Pěstování trpasličích rosnatek
Trpasličí rosnatky tvoří zvláštní skupinu rodu Drosera, jejímž charakteristickým znakem je malý vzrůst. Vyskytují se
v jihozápadních oblastech státu Západní Austrálie. Pouze D. pygmaea je rozšířena také v jihovýchodní Austrálii a na Novém Zélandě. Ve své domovině rostou přes zimu, která zde bývá vlhká s dostatkem srážek. Léto, během kterého rostliny utlumují svůj růst, bývá naopak horké s častými suchy. Tyto rosnatky vyhledávají písčité substráty s příměsí jílu a lateritového štěrku, často také rostou v čistém křemenném písku, na mělčinách jezer, okrajích sezónních potoků a kanálů, často v okolní roztroušené vegetaci a mezi nízkými keři. Podrobnější informace o jednotlivých typech lokalit a životním cyklu rosnatek publikoval znalec místní masožravé flóry Allen Lowrie ve své knize „Carnivorous Plants of Australia, Vol. 2“. Vzhledem k nesmírně cenným informacím, souběžně s tímto článkem, a s laskavým svolením autora, uvádíme některé pasáže z jeho knihy přeložené.
Trpasličí rosnatky úspěšně pěstujeme již několik let. Pokusíme se zde shrnout nejdůležitější zásady pěstování, jak jsme je měli možnost ověřit v praxi a v našich podmínkách. Mějte však na paměti, že ne všechny zde publikované postupy nutně musí fungovat při vašem konkrétním způsobu pěstování. Většina trpasličích rosnatek je obecně velmi jednoduše pěstovatelná a pokud máte cit pro rostliny a investujete trochu času do nalezení „vašich vhodných podmínek“ odvděčí se vám nádherným růstem.
Vhodným substrátem pro pěstování trpasličích rosnatek je vláknitá mechová rašelina smíchaná s křemenným pískem, jemnějším štěrkem, nebo perlitem; v poměru (1:1-3). Běžnější druhy je možno pěstovat i na čisté rašelině, ale výsledky nejsou zdaleka tak dobré. Při použití perlitu se někdy stává, že povrch substrátu rychle zaroste vyklíčenými řasami a mechy, které pak způsobují konkurenční problémy zejména malým rostlinkám, čerstvě vyklíčeným z gemmů. Povrch substrátu lze taktéž zasypat 1 až 3 cm silnou vrstvou z čistého křemenného písku, štěrku, nebo perlitu, do které pak rosnatky sázíme. Nedokázali jsme se však shodnout na tom, jestli rostlinám tato vrstva zcela vyhovuje. Nevýhodou, v případě použití vrstvy písku je, že při zálivce tvrdší vodou se na ni brzo vysráží lepkavé vápenaté usazeniny, které lze jen obtížně odstranit s pomocí sprejování substrátu a zálivkou měkkou vodou, nebo umístěním rostlin do prostředí s vyšší vzdušnou vlhkostí (nedoporučujeme však, aby rostliny stály trvale ve vodě, při vysoké vzdušné vlhkosti). Vápenaté sraženiny se také ale mohou vysrážet i na jiných typech substrátů. Vrstva perlitu zase velmi rychle zarůstá všudy přítomnými řasami a mechy, které vydatně rosnatkám konkurují. Dospělé rosnatky větších druhů (D.dichrosepala, D.enodes, D.scorpioides apod.) toto zvládají bez větších problémů, zatímco malým rostlinkám a drobným druhům (D.occidentalis, D.microscapa aj.) mechy konkurují. Vhodné je, jednou za čas, odstranit již vyrostlé mechy a řasy propletím pinzetou. Povrch substrátu můžeme také při této příležitosti jemně pinzetou nakypřit a případně dosypat na povrch novou vrstvu substrátu.
Trpasličí rosnatky nebývají náročné na relativní vlhkost vzduchu. Postačí jim 40 až 80% vlhkost, kterou docílíme
v polouzavřených větraných akváriích a vitrínách, ale taktéž při kultivaci v podmiskách přímo na okenních parapetech. Rosení rosnatek se neosvědčilo. Pro zálivku používáme raději vodu měkkou (demineralizovanou), ačkoliv ani voda středně tvrdá dospělým rostlinám nečiní potíže. Použitím měkké vody zabráníme rychlému zasolení substrátu a tvoření vápenatých usazenin na jeho povrchu, což bývá nebezpečné zejména pro čerstvě vyseté gemmy a malé právě klíčící rostlinky, na kterých se usazeniny také rády vysrážejí. Další podstatný vliv na rychlost zasolení povrchu substrátu má hladina stálé vlhkosti vzduchu. Při vyšší vzdušné vlhkosti, např. v polouzavřeném akváriu, se voda ze substrátu odpařuje pomaleji, a proto je možné zalévat méně častěji, než při zcela otevřené okenní kultuře. Pravidelná dodávka rozpustných solí v zálivce se tak významně minimalizuje. Trpasličí rosnatky nejsou vhodné pro pěstování ve zcela uzavřených vitrínách při 80 až 100% vzdušné vlhkosti. V takovém prostředí chřadnou a postupně hynou. Naproti tomu rostlinám nevadí občasný radikální pokles vzdušné vlhkosti při pěkných slunečných dnech. Všechny rosnatky jsou vlhkomilné, proto trvalé vysušení substrátu mimo období dormance nepřežijí. Krátkodobé vyschnutí substrátu, trvající jen několik dnů, však snášejí bez větších problémů.
Trpasličí rosnatky milují a vyžadují maximální osvětlení ve všech ročních obdobích. Dokonce ani v letních horkých dnech je nemusíme před sluncem stínit. Pro jejich pěstování volíme co nejslunnější místa s maximální denní slunečnou expozicí. Během zimních dnů a při podzimním a zimním výsevu gemmů je vhodné rosnatkám přisvítit umělým světlem (zářivky, výbojky se spektrem upraveným pro rostliny, ale běžné typy s denním spektrem světla, také nejsou na závadu), což trpasličím rosnatkám výrazně prospívá. Vzácné a náročné druhy bez umělého přisvětlení udržíme v zimně jen obtížně.
Trpasličí rosnatky se přesazují jen pokud je to nezbytně nutné, nejlépe koncem klidového období po tvorbě gemmů, což je v našich podmínkách na přelomu zimy a jara, kdy rostliny začínají obnovovat svůj růst. Běžné druhy a kříženci (D.x Lake Badgerup, D. x Carbarup, apod.) zvládají přesazování velmi dobře i mimo toto období. Druhy vzácnější (D. dichrosepala, D. scorpioides, apod.) jsou na přesazování velmi choulostivé a nedoporučuje se u nich provádět. Pokud se rozhodneme je přesto přesazovat, činíme tak velmi opatrně a zásadně s celým kořenovým balem! Šetrnějším způsobem „zmlazení a přesazení“ pro běžnější druhy je zaboření rostlin hloubějí do původního substrátu, které provedeme pinzetou. Během přesazování můžeme rostliny také zmladit a otrhat staré listy. Přestože jsou trpasličí rosnatky víceleté, mohou růst v jednom substrátu bez přesazení i několik let. V době, kdy jsou rostliny již dospělé jim nevadí ani případné porosty mechů, které pokryjí povrch substrátu.
Ačkoliv lze trpasličí rosnatky sázet do květináčků menších (6x6cm), a to vždy po několika rostlinách do jednoho květináče, zdá se, že lepší je použít květináčů větších (např. 10x10cm). Větší objem substrátu se zálivkou znehodnotí výrazně pomaleji, přičemž zabezpečuje větší stabilitu pH, a proto lze takto pěstované rostliny přesazovat až po delší době. Kořeny trpasličích rosnatek jsou nitkovité a velmi dlouhé, proto rostlinám větší vrstva substrátu více vyhovuje. Zároveň tak udržuje lepší vlhkostní půdní stabilitu, což oceníme zejména při letní dormaci rostlin, kdy u vzácných druhů necháváme substrát pozvolna vysychat a udržujeme ho slabě vlhký. Trpasličí rosnatky jsou pro svůj miniaturní „bonsajovitý" vzrůst ideální pro okenní pěstitele masožravých rostlin, kteří mají na svoje hobby minimum dostupného místa. Při troše úsilí se dá na okenním parapetu shromáždit mnohočetná sbírka, čítající několik desítek druhů a tisíce jednotlivých rostlin!
Trpasličí rosnatky pěstujeme co nejblíže okna (jižní, jihovýchodní expozice), přímo v podmiskách, nebo ve větraných vitrínách a akváriích na okenních parapetech, dále pak ve venkovních typech kultivace (pařeniště, skleník), které upřednostňujeme v létě. Běžnější druhy rosnatek lze také pěstovat ve zcela otevřené zahradní a balkónové kultuře, kdy se rostliny nezakrývají a může na ně třeba i pršet. Vzácnější druhy v období letní dormace raději před deštěm chráníme. Rosnatky stěhujeme do venkovních podmínek na přelomu jara a léta. Tento způsob pěstování rosnatky milují, po prvním „šoku“ a následném přírustku nových listů, se rostliny nádherně vybarví a vytvoří robustní listové růžice, velmi podobné těm, jaké mají ve své domovině. (Fotografie rostlin z přírodních lokalit byly publikovány A. Lowriem v jeho knihách Carnivorous Plant of Australia Vol. 2 a 3. Vřele doporučujeme!) Během léta rostliny bohatě kvetou a některé z nich vytvářejí dostatek miniaturních semen, které slouží k jejich rozmnožování. Podle pozorování rosnatkám nevadí ani několikadenní deště a vlhké podzimní počasí. Dobře snášejí jak vysoké letní denní teploty, tak i poklesy nočních teplot během podzimu. S příchodem podzimu již rosnatky raději zakrýváme před nepřízní počasí a dešti stříškou ze skla nebo průhledné fólie. Stěhujeme je zpět do bytových nebo skleníkových podmínek s příchodem prvních podzimních mrazíků. Podle zkušeností z let 1992-1999 
rosnatky velmi dobře snášejí i první slabé mrazíky (až do -5°C), ale pokud to není nutné, pak rostliny těmto stresům raději nevystavujeme. Je potřeba zdůraznit, že letnění trpasličích rosnatek není nezbytně nutné, a mohou se celoročně pěstovat např. na okenních parapetech v bytě bez jakékoliv újmy.
Během zimy rostliny umístíme do bytových nebo skleníkových podmínek. Rostlinám musíme zabezpečit maximum světla, zejména během tmavých podzimních a zimních dnů. Vzácnější druhy velmi špatně snášejí nedostatek světla! Zimní teploty volíme v rozsahu 15-25°C. Na přelomu podzimu a zimy rostliny začínají tvořit ze středového pupenu gemmy, což jsou rozmnožovací tělíska, pomocí kterých se trpasličí rosnatky množí. U některých druhů se gemmy tvoří ve dvou (vyjímečně až třech) vlnách (podzimní a jarní), často v desítkách kusů. Zralé již odpadávající gemmy vyséváme na povrch substrátu, nebo k matečným rostlinám, kde po několika dnech až týdnech vyklíčí a během dalších několika týdnů dorostou v dospělé rostliny. Není vyjímečné, že rostlina vysetá z gemmů na podzim, doroste a stihne ještě na jaře vytvořit svoji vlastní várku gemmů (D.roseana, D.pygmaea)!
Zvláštní pozornost u trpasličích rosnatek zasluhuje období, které označujeme jako dormance, neboli klidové období. Ve své domovině, některé druhy v období nepříznivých letních podmínek nerostou, a ochranu jejich nových listů před vražedným vedrem a suchem zabezpečuje pro tyto účely vytvořený středový pupen, složený ze stříbrných krátkých palistů. Jakmile nepříznivé podmínky pominou a spadnou první podzimní deště, rostliny obnovují svůj růst. V našich podmínkách upadají rosnatky do stavu dormance v létě, většinou v době tropických červencových a srpnových veder, poté postupně s příchodem chladnějšího podzimního počasí rostliny přecházejí do stádia tvorby gemmů. Délka a příchod dormance bývá u jednotlivých druhů různá a často nevyzpytatelná. Ani nejzkušenější pěstitel, se v našich „mírných“ podmínkách, mnohdy nevyvaruje během tohoto období častému úhynu „méně vitálních“ rostlin.
Některé běžné druhy omezují svůj růst pouze na dobu několika dnů až týdnů. Jejich listová růžice vykazuje jen velmi malé náznaky tvorby silného středového pupene během dormance. Pokud vysoké teploty pominou, rostliny většinou rychle obnoví tvorbu listů a pokračují ve svém růstu. Do této skupiny patří např.: D.mannii, D. nitidula, D.paleacea,D.pygmaea, D.pulchella,všichni kříženci, apod.. Květináčky s těmito druhy mohou stát celý rok trvale ve vodě a není pro ně nezbytné omezení letní zálivky.
Vzácné druhy upadají většinou během léta do více, či méně silné dormance. Vytvářejí silný mnohočetný palistový pupen a zastavují svůj růst na dobu několika týdnů. Tyto druhy vyžadují omezení zálivky po dobu dormance. Substrát udržujeme slabě vlhký! Nevadí jim dlouhodobější vyšší vlhkost vzduchu, ale během déle trvajících letních dešťů by mohly uhynout. Proto je při venkovní kultivaci během tohoto období chráníme před přímým deštěm. Rostliny obnovují svůj růst na podzim při radikálním poklesu teplot, kdy také obnovíme zálivku. Mimo dormanci květináčky s těmito druhy mohou stát trvale ve vodě. Do této skupiny patří např. tyto druhy: D.androsacea, D. helodes, D.echinoblastus, D.leioblastus, apod.
Trpasličí rosnatky množíme semeny a nebo pomocí rozmnožovacích tělísek - gemmů. Popis výsevu semen byl již publikován v článku K. Páska: Výsevy semen masožravých rostlin (Adéla Speciál č. 1/1999). Věnujme se proto raději výsevům gemmů. Gemmy se vysévají ihned po jejich dozrání na povrch pěstitelského substrátu (viz výše) a ve vhodných rozestupech. Do substrátu je lze jemně zatlačit, ale není to nezbytně nutné. Zásadně je nezasypáváme! Výsevy se poté
umístí na místo s maximálním osluněním a během zimy vzácnějším druhům přisvětlujeme umělým světlem. Klíčící gemmy vyžadují dostatek světla, zvláště pokud jsou umístěny v teple! Kultivace a substrát je stejný jako u dospělých rostlin. Pozor na příliš vysokou vzdušnou vlhkost! Gemmy začínají hromadně klíčit za několik dnů až týdnů. S vyklíčenými rosnatkami již zacházíme jako s dospělými rostlinami. Pokud není možné z nějakých důvodů vyset gemmy ihned, můžeme je krátkodobě skladovat. Gemmy zásadně uchováváme ve vlhku (nesmí vyschnout), např. mezi listy navlhčeného filtračního papíru v ledničce (0-5°C). Gemmy lze takto skladovat i několik týdnů, ale každý další den uskladnění gemmy vysiluje a omezuje jejich životnost. V těchto podmínkách bývají gemmy často napadány plísněmi. Skladování proto omezujeme jen na co nejkratší možnou dobu. Během několika měsíců po výsevu, rostlinky dospějí do dospělosti. Úžasný koloběh přírody se tak uzavírá.
Trpasličí rosnatky s oblibou napadají mšice. Většinou si vybírají ty nejvzácnější druhy, zatímco běžných si ani nevšimnou. Pokud musíme rostliny ošetřit případným chemickým postřikem, činíme tak zvláště opatrně a raději ho vyzkoušíme na nějakém běžnějším druhu, abychom poznali případné „nežádoucí“ reakce. Vyvarujeme se tím zklamání ze ztrát vzácných rostlin. Trpasličí rosnatky obecně nemají rády jakoukoliv „chemii“, zejména proti škůdcům, a proto takovéto zásahy omezujeme na co nejmenší míru. Zcela se neosvědčil např. přípravek zn. Pirimor, po jehož použití přežily pouze mšice. Naproti tomu účinný přípravek zn. Karate snášejí rostliny velmi dobře (tentakule oschnou pouze na nějaký čas).
Napadení plísněmi je další významný faktor, který ovlivňuje a mnohdy i významně redukuje stavy trpasličích rosnatek v umělé kultuře. S výskytem plísní se lze často setkat při podzimním a zimním počasí, a to zejména v nevětraných nebo málo větraných prostorech, kde jsou rostliny v květináčích umístěny (vitríny, akvária). Plíseň často napadá čerstvé výsevy gemmů, ale také dospělé rostliny, může se také vyskytnout na povrchu substrátu (většinou při použití špatné rašeliny, nebo na porostu mechu), později se rozšíří a začne likvidovat vyseté a zesláblé gemmy nebo rostliny (z nedostatku světla a případné vysoké vlhkosti). Při jakémkoliv výskytu plísně ošetříme napadená místa ihned (!!!) vhodným postřikem, popřípadě přímým zaprášením postiženého místa fungicidem. Postřik lze také provést preventivně, a to jednak při výsevu gemmů a také při přesazování vyklíčených, nebo dospělých rostlin. Trpasličí rosnatky bývají často napadány plísněmi, pokud se tísní a rostou v hromadných trsech těsně u sebe. V tomto případě ihned odstraníme zdroj plísně, popřípadě napadené rostliny, a provedeme postřik. Přesto se raději předem vyvarujeme těsnému sázení rostlin. Pří výsevu gemmů je nutno pamatovat, že ačkoliv jsou gemmy malé, velmi brzo z nich dorostou mnohdy centimetrové dospělé rostliny a poskytnout jim proto dostatek místa. Pokud přesto vysejeme gemmy „na husto“, je vhodné část rostlin po vyklíčení (ale můžeme i později – do několika měsíců) přesadit tak, aby měly kolem sebe dostatek místa. Trpasličí rosnatky relativně dobře snášejí běžně dostupné fungicidy (Topsin, Euparen, Fundazol), které můžeme použít při případném výskytu plísní. Tyto rostliny, stejně jako jiné rosnatky nehnojíme.
Nabídka trpasličích rosnatek ve světe se omezuje pouze na australskou zásilkovou firmu Allena Lowrieho. Porce gemmů (5-10 gemm) je zde dostupná za 10AUD (asi 230,-Kč). Nabídka je velmi široká a obsahuje několik desítek druhů. Bohužel ostatní zahraniční firmy nemají trpasličí rosnatky ve své nabídce, což je vzhledem k jejich kráse velká škoda.
Při psaní tohoto článku vyvstaly některé zajímavé otázky, které mohou sloužit k dalšímu případnému zamyšlení a
výzkumu a na které prozatím neznáme zcela jednoznačnou odpověď: Jak by trpasličí rosnatky rostly v umělé kultuře v lateritových a jílovitých substrátech, jaké jsou časté v jejich domovině? Dají se množit i listovými řízky, jak je to běžné u jiných skupin rosnatek? Jaká je nejlepší metoda pro skladování gemmů a jaká je jejich maximální životnost? Dá se uměle vyvolat přerušení letní dormace, případně letní dormaci zcela odrušit? Jak je to se samosprašností a cizosprašností jednotlivých druhů a schopností tvořit křížence? Pokud znáte na tyto otázky odpovědi, budeme Vám vděční, pokud nám je sdělíte.
Trpasličí rosnatky patří k neobyčejným zázrakům přírody. Pokud se zamyslíme nad tím, s jakými drsnými podmínkami se ve své domovině každodenně potýkají, a přesto je dokáží přežít a rozmnožovat se, uvědomíme si, jakou pro tuto skupinu rostlin příroda vymyslela úžasnou životní strategii. Mnohdy nám nezbývá něž ve všech směrech obdivovat její dokonalost. Věříme, že Vás tato nádherná skupina miniaturních australských trpaslíků zaujme nejen svojí úchvatnou krásou. Přejeme Vám mnoho štěstí při jejich pěstování.
Copyright © Kamil Pásek & Jan Flísek, 1999