Jarní toulky masožravou přírodou
V minulých týdnech jsme zažívali neskutečný shon. Hromadné jarní přesazování, hektický začátek prodeje a spousta dalších nezbytných činností nutných k chodu našeho zahradnictví, nám nedovolilo téměř vydechnout. A to byl také důvod, proč jsem blog v posledních týdnech poněkud zanedbával. (19. června 2010)
A tak jsem si minulý týden konečně řekl DOST. Nezbytně potřebuješ dovolenou! Všeho jsem nechal a vyrazil do přírody. A kam jinak, než za masožravými rostlinami.
Ale ještě předtím, než se vydáme na první lokalitu, musíme se podívat na mé "nové" zahradní rašeliniště. Vím, že to mnohé z vás zajímá. Jakpak asi rostlinky přežily zimu?
Takže takto to vypadalo v předjaří, zimní fotky si jistě pamatujete taky. V popředí přezimují desítky rostlin Sarracenia oreophila vzadu S. flava.
A takto romanticky to z dálky vypadá nyní, začátkem června.
.....a teď detail z pohledu od jezírka. Desítky květů se brzo otevřou, to bude krása!
...a to už jsme po odkvětu. V plné síle a parádě.
Ale teď už konečně do přírody. Minulou středu jsem s kolegou Karlem H. vyrazil na celodenní výlet po lokalitách masožravých rostlin. Máme tu výhodu, že to nemáme daleko, a tak jsme se brzo ráno vypravili do hor severozápadního Slovenska.
Drobný výšlap do kopce a úžasná horská bystřina je přesně to, kde očekáváme první masožravky.
A toto je ona: Pinguicula vulgaris (tučnice obecná). Pro ty co to nevědí, jedná se o místní masožravou rostlinu lapající drobnou kořist na lepkavé listy.
Nedělá nám žádný problém najít mnoho jedinců, neboť již do dálky září jejich fialové květy. Jsme tu v pravý čas. :-)
Co ovšem miluji, je ranní slunce. Dává vzniknout zajímavým záběrům. ....a v kombinaci s ranní rosou.
...a pár květů tučnice v detailu.
Dobře si je prohlédněte.
Tak co, jste připraveni na hádanku? Za chvíli se dočkáte.
Tak to mi udělalo vážně radost. S mokrými nohavicemi a prvními kilometry v nohách nás čeká přesun na další lokality.
Paráda, budou další tučnice!
Copak je jen na této tučnici jiné?
Že by květy???
Hmmm......
Fakt jsou jiné!?!
Tak to gratuluji. Právě jste objevili Pinguicula vulgaris f. bicolor. Na Slovensku je relativně běžná. No a pokud si je chcete do detailu porovnat, pak na následujícím snímku máte možnost. Nalevo nominátní forma, napravo forma bicolor.
No a pokud chcete složit i maturitu, zkuste najít nějaký rozdíl s Pinguicula bohemica (tučnicí českou). Další nápověda je pak tady. Mimochodem o českou lokalitu tohoto endemitu naprosto amatérsky pečují kozli-zahradníci z jednoho pěstitelského sdružení, a tak se k jejich "páchání dobra", které skoro ničemu nepomáhá, vrátím někdy příště.
Na Slovensku jsme za den vymetli 6 různých lokalit, někde jsme našli, jinde už bohužel nic nenašli; aj na Malou Fatru do Dier za alpínou jsme se podívali, no prostě nádherný celodenní relax. Až na tu bolest v nohách..;-) Tak zase někdy příště, na Slovensko!
No a aby toho nebylo málo, hned o víkendu jsem vyrazil do Jizerkých hor. Konala se tam totiž naše každoroční botanická exkurze, kterou s CCPS pořádáme. To, že se nám podařilo oficiálně vyřídit povolení k návštěvě některých běžně nedostupných míst, navíc pod vedením botanika CHKO, už dopředu slibovalo neopakovatelný zážitek.
Sobotní exkurzi začínáme na Jizerce. V pozadí kopec Bukovec.
A první rosnatky na Klugeho louce. O ty nám jde především. Sakra, jsou jich tu mraky! Kolikpak jich tu asi roste?
Udolí s říčkou Jizerou. V popředí Česko, v pozadí Polsko. Naše pěší trasa přesně uprostřed údolí, zleva do prava.
A tam dole, mezi klečí, a nádherně meandrující říčkou, jsou takováto nádherná otevřená rašeliniště.
A na nich velká vzácnost. Rosnatka anglická (Drosera anglica). Ta se hned tak nevidí.
Den končíme s 25 km v nohách, ne všichni úplně fyzicky fit, ale i tak šťastní.
Nedělní program, byl již omezen na běžně přístupné lokality po povalových chodnících. Takže pokud chcete vidět horská rašeliniště a rosnatky v jejich biotopech, pak tady máte velmi pohodlnou možnost. A suchou nohou.
Takto vypadají z chodníčku PR Klečové louky.
A toto je PR Na Čihadle. Zde se navíc můžete kochat rašeliništěm i z rozhledny.
Tajuplné scenérie. Tady už chybí jen Jožin z bažin...
A toto je poslední skupinka rosnatek. Za celou exkurzi jsem napočítal a zadokumentoval přesně 23736 kusů, které jsem osobně viděl. V Jizerkách se jim opravdu daří! Tak si zde někdy udělejte výlet. A pokud vás zajímají další detaily z našeho výletu, mrkněte třeba zde.
Ale protože jsem partiot, tak není nad Beskydy. Toto svahové prameniště mám skoro za domem. Tak jsem se jel včera pokochat i místní rosnatkou, aby ji to nebylo líto.
Tak mějte pěkný týden a ať Vám to roste, jako tyto bodláky!
Ale ještě předtím, než se vydáme na první lokalitu, musíme se podívat na mé "nové" zahradní rašeliniště. Vím, že to mnohé z vás zajímá. Jakpak asi rostlinky přežily zimu?
Takže takto to vypadalo v předjaří, zimní fotky si jistě pamatujete taky. V popředí přezimují desítky rostlin Sarracenia oreophila vzadu S. flava.
A takto romanticky to z dálky vypadá nyní, začátkem června.
.....a teď detail z pohledu od jezírka. Desítky květů se brzo otevřou, to bude krása!
...a to už jsme po odkvětu. V plné síle a parádě.
Ale teď už konečně do přírody. Minulou středu jsem s kolegou Karlem H. vyrazil na celodenní výlet po lokalitách masožravých rostlin. Máme tu výhodu, že to nemáme daleko, a tak jsme se brzo ráno vypravili do hor severozápadního Slovenska.
Drobný výšlap do kopce a úžasná horská bystřina je přesně to, kde očekáváme první masožravky.
A toto je ona: Pinguicula vulgaris (tučnice obecná). Pro ty co to nevědí, jedná se o místní masožravou rostlinu lapající drobnou kořist na lepkavé listy.
Nedělá nám žádný problém najít mnoho jedinců, neboť již do dálky září jejich fialové květy. Jsme tu v pravý čas. :-)
Co ovšem miluji, je ranní slunce. Dává vzniknout zajímavým záběrům. ....a v kombinaci s ranní rosou.
...a pár květů tučnice v detailu.
Dobře si je prohlédněte.
Tak co, jste připraveni na hádanku? Za chvíli se dočkáte.
Tak to mi udělalo vážně radost. S mokrými nohavicemi a prvními kilometry v nohách nás čeká přesun na další lokality.
Paráda, budou další tučnice!
Copak je jen na této tučnici jiné?
Že by květy???
Hmmm......
Fakt jsou jiné!?!
Tak to gratuluji. Právě jste objevili Pinguicula vulgaris f. bicolor. Na Slovensku je relativně běžná. No a pokud si je chcete do detailu porovnat, pak na následujícím snímku máte možnost. Nalevo nominátní forma, napravo forma bicolor.
No a pokud chcete složit i maturitu, zkuste najít nějaký rozdíl s Pinguicula bohemica (tučnicí českou). Další nápověda je pak tady. Mimochodem o českou lokalitu tohoto endemitu naprosto amatérsky pečují kozli-zahradníci z jednoho pěstitelského sdružení, a tak se k jejich "páchání dobra", které skoro ničemu nepomáhá, vrátím někdy příště.
Na Slovensku jsme za den vymetli 6 různých lokalit, někde jsme našli, jinde už bohužel nic nenašli; aj na Malou Fatru do Dier za alpínou jsme se podívali, no prostě nádherný celodenní relax. Až na tu bolest v nohách..;-) Tak zase někdy příště, na Slovensko!
No a aby toho nebylo málo, hned o víkendu jsem vyrazil do Jizerkých hor. Konala se tam totiž naše každoroční botanická exkurze, kterou s CCPS pořádáme. To, že se nám podařilo oficiálně vyřídit povolení k návštěvě některých běžně nedostupných míst, navíc pod vedením botanika CHKO, už dopředu slibovalo neopakovatelný zážitek.
Sobotní exkurzi začínáme na Jizerce. V pozadí kopec Bukovec.
A první rosnatky na Klugeho louce. O ty nám jde především. Sakra, jsou jich tu mraky! Kolikpak jich tu asi roste?
Udolí s říčkou Jizerou. V popředí Česko, v pozadí Polsko. Naše pěší trasa přesně uprostřed údolí, zleva do prava.
A tam dole, mezi klečí, a nádherně meandrující říčkou, jsou takováto nádherná otevřená rašeliniště.
A na nich velká vzácnost. Rosnatka anglická (Drosera anglica). Ta se hned tak nevidí.
Den končíme s 25 km v nohách, ne všichni úplně fyzicky fit, ale i tak šťastní.
Nedělní program, byl již omezen na běžně přístupné lokality po povalových chodnících. Takže pokud chcete vidět horská rašeliniště a rosnatky v jejich biotopech, pak tady máte velmi pohodlnou možnost. A suchou nohou.
Takto vypadají z chodníčku PR Klečové louky.
A toto je PR Na Čihadle. Zde se navíc můžete kochat rašeliništěm i z rozhledny.
Tajuplné scenérie. Tady už chybí jen Jožin z bažin...
A toto je poslední skupinka rosnatek. Za celou exkurzi jsem napočítal a zadokumentoval přesně 23736 kusů, které jsem osobně viděl. V Jizerkách se jim opravdu daří! Tak si zde někdy udělejte výlet. A pokud vás zajímají další detaily z našeho výletu, mrkněte třeba zde.
Ale protože jsem partiot, tak není nad Beskydy. Toto svahové prameniště mám skoro za domem. Tak jsem se jel včera pokochat i místní rosnatkou, aby ji to nebylo líto.
Tak mějte pěkný týden a ať Vám to roste, jako tyto bodláky!