Že by tu už konečně bylo jaro ?!?
Poslední dny jsou skutečně předjarní. A podle sílícího sluníčka a rychle tajícího sněhu lze předpokládat, že letošní dlouhá zima nám končí. Naprosto ideální čas podívat se opět do skleníku. (22.února 2010)
Včera přišla moje pětiletá dcera do skleníku, nasála onu vlhkce-omamnou vůni a prohlásila: "Tati, tady to tak hezky voní!" A taky že jo! Na kytičky přichází jaro, a je to vidět. Mnoho rostlin se probouzí ze zimního spánku a raší svěžími listy a rozkvétá. Některé jiné, se naopak chytají na svůj pravidelný letní spánek . Jako tato hlíznatá rosnatka Drosera macrantha. Zbývá ji už jen pár týdnů. Po odkvětu, jakmile se trochu zvýší teploty, tak zatáhne do hlízy a přečká naše léto do podzimu, kdy se opět probudí.
Stejně dopadne i její hlíznatá sestřička Drosera menziesii subsp. menziesii. Nyní ovšem dělá parádu 2 cm velkými květy.
U mexických tučnic je to taky zajímavé. Některé kvetou pouze z letních růžic, jiné ze zimních a ty ostatní kvetou jak se jim zamane. Takto právě nakvétá Pinguicula pilosa. Jinak všechny jejich květy mají naprosto skvělý "timing" : byť každá je umístěna v jiné části skleníku, nakvétají současně. Zajímavostí může být, že spoluautor popisu tohoto druhu je renomovaný český botanik.
Už podruhé mi kvete následující rarita. Jedná se o bolivijskou novinku s příběhem jako hrom. V roce 2007 navštívila skupina českých pěstitelů Bolíviji. A při této příležitosti došlo k prozkoumání některých míst podél právě nově vybudouvané cesty v okrese Chuquisaca na jihu Bolívie.
Nad vesnicí Rio Mundo v nadmořské výšce asi 1750m je čekalo překvapení. Na vlhkém, obnaženém svahu si nemohli nevšimnou zelených listových růžiček netradiční masožravé tučnice. Po dalším studiu doma, identifikovali tuto rostlinu jako nový druh a popsali ji jako Pinguicula jarmilae, po manželce J.J. Haldy, jednoho z autorů popisu. Popis vyšel v roce 2007 v časopise Rychnovského muzea: Acta Musei Richnoviensis (Vol 14(4)), společně s popisem nového druhu tilandsie a begónie, taktéž z Bolívie.
Tato tučnice vzbudila skutečnou senzaci, neboť oblast jižní ameriky je na tučnice relativně chudá a z celého rozlehlého území je popsáno pouze dalších 5 druhů tučnic!
Současně také vzbudila nemalé překvapení u další skupiny botaniků, kteří se domnívali, že tuto tučnici objevili jako první a měli již připravený její botanický popis!
Tato bolivijsko-německá skupina popsala tuto tučnici až v roce 2008 jako Pinguicula chuquisacensis, společně s další studií týkající se jihoamerických tučnic. Lokalitu uvádějí ve vyšší nadmořské nadmořské výšce cca 2500 m. n. m. Tímto popisem se postarali o rozruch a vyskytly se námitky, že předchozí popis nemusí být úplně legitimní.
Ať už je to jakkoliv, a ponecháme-li tyto disputace taxonomům, jedná se o úchvatný druh. Listová otevřená růžice je tvořena měkkými - papírovými listy, naprosto nečekanými právě pro jihoamerickou tučnici. Jiní zástupci této skupiny mají totiž listové růžice spíše kompaktní, tvořené pevnými kožovitými listy. A tak nám tato nová rostlina v mnohém připomíná spíše evropské zástupce tohoto rodu, jako např. Pinguicula longifolia.
Tento druh roste ve vlhké části Bolivijských And s typem spíše "nížinného podnebí". (Jo 2500 metrů v Bolíviji je něco jiného, než u nás :-))). Více si lze odvodit ze snímků lokality pořízených v listopadu 2008 Sebastianem Vierou. A nebo z kaktusářského cestopisu o Bolíviji. Pokud se nepletu, tak tento snímek, by mohl být také onou typovou lokalitou.
Několik poznámek ke kultuře. Nyní je rostlinka zastoupena v e 4 sbírkách na světě. Druh se zá být dobře tolerantní k vysoké vzdušné vlhkosti, polostínu a vyrovnaným teplotám 15-25 °C. Měl by proto být mnohem jednodušeji pěstovatelný, než ostatní jihoamerické druhy.
Tuto tučnici také charakterizuje zajímavá schopnost množit se stolony, které paprskovitě vyráží z matečné listové růžice. Na snímku dole lze pak vidět dceřiné listové růžice vzniklé z vyrašených stolonů v docela velké vzdálenosti od mateřské rostliny.
A co dodat? Snad jen: Komu se nelení, tomu se zelení! Dole na snímku letošní výsevy semen špirlic starých 4 roky. Občas na internetu naleznete zaručené "informace", jak klíčivost u starších semen s každým dalším rokem rapidně klesá; a hleďme, ono to není tak úplně pravda! :-) Záleží ovšem na vhodném skladování semen - to my umíme! ;-)
Nezapomeňte se proto podívat na naši aktuální nabídku semen a substrátů. Už jsem to tu psal, ale pro připomenutí: Od tohoto roku si distribuujeme veškerý masožravý sortiment sami a s našim bývalým distributorem nás již nepojí nic, tedy kromě toho, že bez dovolení stále používá naše fotografie na svých prezentacích. Tak se tím nenechte zmást. ;-)
Přeji Vám už konečně jaro a hodně sluníčka pro vás i vaše kytičky!
Stejně dopadne i její hlíznatá sestřička Drosera menziesii subsp. menziesii. Nyní ovšem dělá parádu 2 cm velkými květy.
U mexických tučnic je to taky zajímavé. Některé kvetou pouze z letních růžic, jiné ze zimních a ty ostatní kvetou jak se jim zamane. Takto právě nakvétá Pinguicula pilosa. Jinak všechny jejich květy mají naprosto skvělý "timing" : byť každá je umístěna v jiné části skleníku, nakvétají současně. Zajímavostí může být, že spoluautor popisu tohoto druhu je renomovaný český botanik.
Už podruhé mi kvete následující rarita. Jedná se o bolivijskou novinku s příběhem jako hrom. V roce 2007 navštívila skupina českých pěstitelů Bolíviji. A při této příležitosti došlo k prozkoumání některých míst podél právě nově vybudouvané cesty v okrese Chuquisaca na jihu Bolívie.
Nad vesnicí Rio Mundo v nadmořské výšce asi 1750m je čekalo překvapení. Na vlhkém, obnaženém svahu si nemohli nevšimnou zelených listových růžiček netradiční masožravé tučnice. Po dalším studiu doma, identifikovali tuto rostlinu jako nový druh a popsali ji jako Pinguicula jarmilae, po manželce J.J. Haldy, jednoho z autorů popisu. Popis vyšel v roce 2007 v časopise Rychnovského muzea: Acta Musei Richnoviensis (Vol 14(4)), společně s popisem nového druhu tilandsie a begónie, taktéž z Bolívie.
Tato tučnice vzbudila skutečnou senzaci, neboť oblast jižní ameriky je na tučnice relativně chudá a z celého rozlehlého území je popsáno pouze dalších 5 druhů tučnic!
Současně také vzbudila nemalé překvapení u další skupiny botaniků, kteří se domnívali, že tuto tučnici objevili jako první a měli již připravený její botanický popis!
Tato bolivijsko-německá skupina popsala tuto tučnici až v roce 2008 jako Pinguicula chuquisacensis, společně s další studií týkající se jihoamerických tučnic. Lokalitu uvádějí ve vyšší nadmořské nadmořské výšce cca 2500 m. n. m. Tímto popisem se postarali o rozruch a vyskytly se námitky, že předchozí popis nemusí být úplně legitimní.
Ať už je to jakkoliv, a ponecháme-li tyto disputace taxonomům, jedná se o úchvatný druh. Listová otevřená růžice je tvořena měkkými - papírovými listy, naprosto nečekanými právě pro jihoamerickou tučnici. Jiní zástupci této skupiny mají totiž listové růžice spíše kompaktní, tvořené pevnými kožovitými listy. A tak nám tato nová rostlina v mnohém připomíná spíše evropské zástupce tohoto rodu, jako např. Pinguicula longifolia.
Tento druh roste ve vlhké části Bolivijských And s typem spíše "nížinného podnebí". (Jo 2500 metrů v Bolíviji je něco jiného, než u nás :-))). Více si lze odvodit ze snímků lokality pořízených v listopadu 2008 Sebastianem Vierou. A nebo z kaktusářského cestopisu o Bolíviji. Pokud se nepletu, tak tento snímek, by mohl být také onou typovou lokalitou.
Několik poznámek ke kultuře. Nyní je rostlinka zastoupena v e 4 sbírkách na světě. Druh se zá být dobře tolerantní k vysoké vzdušné vlhkosti, polostínu a vyrovnaným teplotám 15-25 °C. Měl by proto být mnohem jednodušeji pěstovatelný, než ostatní jihoamerické druhy.
Tuto tučnici také charakterizuje zajímavá schopnost množit se stolony, které paprskovitě vyráží z matečné listové růžice. Na snímku dole lze pak vidět dceřiné listové růžice vzniklé z vyrašených stolonů v docela velké vzdálenosti od mateřské rostliny.
A co dodat? Snad jen: Komu se nelení, tomu se zelení! Dole na snímku letošní výsevy semen špirlic starých 4 roky. Občas na internetu naleznete zaručené "informace", jak klíčivost u starších semen s každým dalším rokem rapidně klesá; a hleďme, ono to není tak úplně pravda! :-) Záleží ovšem na vhodném skladování semen - to my umíme! ;-)
Nezapomeňte se proto podívat na naši aktuální nabídku semen a substrátů. Už jsem to tu psal, ale pro připomenutí: Od tohoto roku si distribuujeme veškerý masožravý sortiment sami a s našim bývalým distributorem nás již nepojí nic, tedy kromě toho, že bez dovolení stále používá naše fotografie na svých prezentacích. Tak se tím nenechte zmást. ;-)
Přeji Vám už konečně jaro a hodně sluníčka pro vás i vaše kytičky!