Šlechtění a křížení

Výchozím materiálem pro šlechtění jsou rostliny se zajímavými odchylkami od přírodních druhů. Tyto odchylky vznikají jako nahodilé mutace, ale mohou být také vyvolány radioaktivním zářením nebo určitými chemikáliemi. Nové vlastnosti lze u rostlin získat také křížením druhů. Při šlechtěni se potom výběrem získávají rostliny, které lze dále v kultuře množit tak, aby si zachovaly svoje zajímavé vlastnosti. Označujeme je jako kultivary.

Nejpokročilejší je šlechtění u láčkovek: První umělé křížence vypěstoval již v letech 1858 až 1860 Dominy u zahradnické firmy Veitch v Chelsea. Od té doby se na šlechtění kultivarů láčkovek podílelo mnoho dalších pěstitelů, například Bonstedt, Court, Masters, Seden a Taplin. V poslední době se láčkovky nejvíce kříží a šlechtí v USA a v Japonsku. Počet dnes pěstovaných kultivarů lze odhadnout asi na 150. Podle vzhledu láček lze však mezi nimi rozlišit jen několik výrazných typů, které se v malých obměnách opakují. Stejná situace je i u špirlic, které se velmi snadno kříží a vytvářejí mnoho genetických kombinací.

U ostatních rodů masožravých rostlin je křížení a šlechtění v počátcích, nebo se nedaří vůbec. Například u rosnatek se pomocí načasování doby květu různých druhů vlivem vyšší nebo nižší teploty (v chladničce) podařilo uskutečnit prvních několik desítek křížení. Základem některých kultivarů byly přírodní mutanty. Také u tučnic, především mexických, existuje několik kultivarů vzniklých výběrem mutantů nebo křížením.

U rodu Heliamphora se dosud podařilo zkřížit jen H. heterodoxa x H. minor. U druhu Cephalotus follicularis byly v přírodě objeveny rostliny s láčkami velkými až 7 cm, které budou dobrým výchozím materiálem pro šlechtění. U Dionaea muscipula se rozlišují až čtyři geneticky podložené odchylky v barvě vnitřní plochy čepele (rudá nebo zelená) a v utváření řapíku (trvale jarní nebo letní typ olistění). Tyto rozdílné rostliny dosud nebyly popsány ani jako botanické odrůdy, ani jako kultivary, ač se v kultuře udržují. U druhu Byblis gigantea byly z přírody do kultury přeneseny různé typy, lišící se velikostí květů, jejich tvarem i sytosti barvy.

U masožravých rostlin se postupně zavádějí do kultury bělokvěté rostliny, které se nahodile vyskytují zejména u růžově nebo fialově kvetoucích druhů. Kromě bělokvěté Byblis gigantea existuje i bělokvětá Polypompholyx multifida a byly nalezeny i bělokvěté odchylky u některých barevných bublinatek.

Šlechtění a křížení masožravých rostlin je opravdu v počátcích, avšak rychle pokračuje. Patří již k dobrému jménu velkých zahradnických firem, že mimo jiné nabízejí alespoň několik kultivarů láčkovek. Dnes však už existují i specializované firmy. Tento vývoj souvisí s tím, že masožravé rostliny přišly ve světě do módy. Přehled nabídek masožravých rostlin u zahradnických podniků v různých zemích poskytuje každoročně časopis "Carnivorous Plant Newsletter", vycházející ve Fullertonu v USA. V tomto časopise se také registrují nové kultivary.