Rozmnožování semeny má prakticky význam jen při křížení druhů. Klíčení probíhá na světle, na povrchu mokrého substrátu. Při teplotě 25 °C se projevuje asi za 4 až 6 týdnů. Klíčivost semen trvá jen několik týdnů a jen při skladování v chladničce při 4 °C ji lze prodloužit až na půl roku.
Hlavní metodou množení láčkovek je řízkování, nejlépe v době od ledna do března. Nejlepší jsou vrcholové řízky, dlouhé asi 20 až 30 cm, seříznuté pod listem. Spodní dva listy odřízneme. Čerstvou ránu na spodku řízku ihned namočíme do vody a ošetříme práškovým stimulátorem (např. AS - 1). Řízek zasadíme do květináče o průměru 10 cm do vlhké, nepříliš mokré směsi doporučené pro dospělé rostliny. Zasazený řízek uzavřeme na první 3 až 4 týdny do igelitového sáčku. Při teplotě 25 °C zakoření většina kříženců za 4 týdny, botanické druhy za 4 až 8 týdnů.
Seříznutá matečná rostlina začne rašit z oček v paždí listů. Když výhony mají první dva listy, odřízneme je s patkou staré lodyhy s jedním listem. Ten zkrátíme na polovinu a řízek stimulujeme. Necháme ho zakořenit v živém rašeliníku v uzavřené skleněné nádrži. U dobře kořenících hybridů lze udělat řízky rozřezáním celé lodyhy na 20 až 30 cm dlouhé části, aniž bychom čekali na vyrašení spících oček.
Některé botanické druhy zakořeňují při řízkování velmi špatně a příliš nepomáhají ani různé stimulátory (N. ampullaria, N. bicalcarata, N. ventricosa). U nich je výhodné použít k rozmnožování hřížení. Tato metoda se liší od řízkování tím, že místo úplného odříznutí vrcholu prýtu uděláme jen klínovitý zářez do jedné poloviny průměru lodyhy. Ránu ošetříme stimulátorem. Prýt skloníme a prohneme tak, abychom jej v naříznutém místě mohli zasypat půdou v přistaveném květináči. Polohu prýtu zajistíme závažím nebo drátěným háčkem. Teprve po vyrašení kořenů křížence oddělíme od matečné rostliny.
Sarracenia
Semena sejeme nejlépe hned po uzrání na podzim na povrch mokré rašeliny a přitlačíme je. Klíčení se zlepší vlivem asi 6 týdnů dlouhého skladování výsevu v chladničce při teplotách 0 až 5 °C. V teple, asi při 20 °C, začíná velmi nepravidelné klíčení, rozvleklé do doby od několika týdnů do několika měsíců. Semenáče mají dva děložní lístky a po nich tvoří ještě asi 3 roky juvenilní láčky, odlišné od láček dospělých rostlin.
Vegetativně se špirlice množí dělením přirozeně se větvícího oddenku. Tvorbu většího počtu odnoží lze uměle vyvolat odkrytím a nařezáním oddenku do poloviny průměru, v úsecích asi 2 až 3 cm dlouhých. V příštím roce řezy dokončíme a získáme oddělky. U druhů S. psittacina a S. purpurea se však tato metoda příliš neosvědčuje, protože jejich svislé oddenky jsou příliš krátké. V literatuře někdy uváděné množení pomocí listových řízků s adventivním pupenem na spodku má velmi špatné výsledky.
Darlingtonia
Výsev semen se provádí stejně jako u špirlic. Semenáče, jež mají tři děložní lístky, však rostou mnohem pomaleji. Třetím rokem po výsevu se objevují místo juvenilních láček, zakončených jednoduchým špičatým převislým cípem, první listy s typickým rozeklaným přívěskem. Tehdy jsou nejsilnější exempláře velké jen asi 6 cm.
Hlavním způsobem množení v kultuře i v přírodě je odnožování podzemními výběžky oddenku. Odnože oddělujeme při přesazování na jaře, jsou-li trsy silně rozrostlé. Slabé oddělky uhynou.
Heliamphora
Semena vyséváme na povrch rozsekaného rašeliníku (nutno použít živého). Klíčí velmi nepravidelně, často až po 12 měsících. Růst semenáčků je ještě pomalejší než u darlingtonie, v.prvním roce dosáhnou velikosti 5 mm a ve druhém asi 15 mm.
Vegetativně rozmnožujeme heliamfory na jaře dělením trsů.
Cephalotus
Semena klíčí špatně a generativní množení se v pěstitelské praxi neprovádí. Vegetativně množíme láčkovici dělením trsů. Další možností jsou asi 2 cm dlouhé řízky z oddenku, vsazené vodorovně těsně pod povrch substrátu. Mladé rostlinky vzniknou i na řapících oddělených láček a na bázi asimilačních listů, položíme-li je na živý rozsekaný rašeliník a udržujeme ve stoprocentní vzdušné vlhkosti, v uzavřené vitríně. Tyto listové řízky odtrháváme nebo odřezáváme i se spodkem, kde bývají spící očka. Řízkování provádíme na jaře. Podmínkou úspěchu je výběr mladých, ještě ne plně dorostlých a vyzrálých listů. Mladé rostlinky jsou však velmi choulostivé na houbové choroby a jejich dopěstování do dospělosti je letitá práce.
Byblis
Druh B. liniflora pěstujeme jako letničku. Při teplotách nad 20 °C klíčí za 12 dní, při nižších teplotách se doba klíčení může prodloužit až na několik týdnů. Vyséváme v lednu až únoru. Semena nezasypáváme, neboť klíčí na světle. Semenáčky pokud možno nepřepichujeme, a je-li to nutné, učiníme tak v co nejranějším stadiu. Rostliny rychle dospívají a podle zkušeností stačí do podzimu vysemenit i jedinci vyklíčení až na konci května.
Semena B. gigantea klíčí velmi špatně. Aby vyklíčila, doporučuje se přelít je na sítku vařící vodou a napodobit tak tepelný účinek požáru na přirozeném biotopu tohoto pyrofyta. Klíčení lze navodit i působením giberelátu draselného v koncentraci 1000 ppm.
Vegetativně je možno rostlinu množit řízky z lodyhy. Řízkování se provádí na jaře.
Drosera
Semena většiny rosnatek vyséváme nejlépe na jaře na povrch mokré rašeliny a nezasypáváme je. Klíčí většinou za 3 až 6 týdnů. Některé druhy vytvářejí v kultuře dostatek semen, neboť jejich květy mají schopnost samoopylení a při špatném počasí se ani neotvírají (D. rotundifolia, D. spathulata aj.). Jiné druhy potřebují k opylení jiného jedince téhož druhu a musíme je opylovat uměle (D. binata, D. filiformis aj.). Semena rostlin můžeme v suchu uchovávat bez obav jeden rok, u některých druhů i déle.
Velmi malá semena rosnatek obsahují příliš málo stavebních látek na to, aby klíčící rostlinky mohly rychle vytvořit lapací orgány. Nejdříve vznikne tak zvaný prokaulom, který fotosyntetickou asimilací vyrobí potřebné stavební látky. Je anatomicky velmi jednoduchý, asi na organizační úrovni mechorostů. Má dva lístky, lodyžku a v půdě místo kořenů jen kořenové vlášení. Teprve na vrcholu prokaulomu po čase vznikne mladá rosnatka s lapacími listy. Tvarově se ještě liší od dospělých rostlin. Později tato mladá rosnatka vyžene do vzduchu kořen, který ji po dosažení půdy ukotví a prokaulom potom zanikne. V tomto stadiu semenáčky přepichujeme, nejprve v chomáčích po několika rostlinkách. Později vybereme nejsilnější jedince a rozsázíme je jednotlivě.
Zatímco většinu pěstovaných druhů vyséváme na jaře, hlíznaté rosnatky zásadně až od konce června do září. U některých druhů semena klíčí po etapách. Například D. erythrorhiza klíčí za jeden, dva nebo tři roky po výsevu. Je to přizpůsobení známé i u jiných rostlin, jež slouží ke zvýšení pravděpodobnosti přežiti mladé generace rostlin. Ve zvláště suchých letech mladé hlíznaté rosnatky v přírodě hromadně vymírají. Přežít a vytvořit dostatečně velkou a odolnou hlízu mohou jen ve vlhkostně nejpříznivějších letech. Ani v umělých podmínkách proto semenáčky hliznatých rosnatek během jejich prvního klidového letního období nevystavujeme takovému suchu jako dospělé rostliny. Vlhkost ovšem v létě snížit musíme.
Vegetativně se hlíznaté rosnatky rozmnožují masitými podzemními výběžky, odbočujícími z provazcovitého oddenku, spojujícího nadzemní části s hlízou. Některé rosnatky zase tvoří mladé rostliny na starších listech přiléhajících k půdě (D. adelae, D. capillaris aj.) nebo v květenstvích (D. intermedia, D. prolifera aj.). Trpasličí rosnatky snadno rozmnožujeme gemmami, které tvoří ve větším počtu v zimě. Gemmy nejsou tak odolné jako semena a nesnášejí delší vyschnutí. Položíme je na mokrou rašelinu, kde během několika dní vyraší v rostlinky. Ty ještě téhož roku dospěji a jsou plodné.
Klíčení rostlin rosnatkovitých. A - 5 dnů~starý semenáček Drosophyllum 1uritanicum, veliký 30 mm (a - první lapací listy, b - dělohy čerpající živiny u semene, c - kořen .s vlášením), B - 20 dnů starý semenáček Drosera cistiflora, velký 5 mm (a - lapací list, b - lístek prokaulomu, c - osemení, d - kořen, e - kořenové vlášení prokaulomu), C- rašící gemma trpasličí rosnatky Drosera nitidula (a - mladá rostlinka, b - kořen, c .- gemma, D - 60 dnů starý semenáček Dionaea muscipula, velký l0 mm (a - kořen, b - děloha, c - semeno). Dole gemmy trpasličích rosnatek v pohledu shora a z boku: B - D. paleacea, F - D. pygmaea, G - D. pulchella. (Orig.)
Druhy rosnatek se silnými kořeny, jako je D. binata nebo D. capensis, lze množit 2 cm dlouhými řízky z kořenů. Pokládají se na mokrou rašelinu, kde založí adventivní pupeny a vytvoří mladé rostlinky. Rosnatky je možné na jaře a v létě množit i listovými řízky. Celý oddělený, dobře vyzrálý list musí doléhat spodní plochou na mokrou rašelinu. Svrchu jej tence pokryjeme ostříhanými špičkami živého rašeliníku. Navíc bráníme vysychání řízku vysokou vzdušnou vlhkostí. Z jednoho listu může během několika týdnů vyrašit i několik rostlinek.
U druhů s přezimovacími pupeny můžeme v předjaří oddělit jednotlivé zakrnělé listy z hibernacula a položit je na mokrou rašelinu, kde z nich vyraší mladé rostlinky. Je to nejlepší metoda k množení krásné D. filiformis.
Drosophyllum
Jedinou metodou množení rosnolistu je výsev semen. Provádí se v únoru. Semena, zvláště nejsou-li z posledního léta, vystavíme nejprve na 12 hodin účinku 4 % kyseliny sírové. Potom je dobře opláchneme a vyséváme po čtyřech kolem středu květináče o průměru 12 cm. Na rozdíl od všech ostatních masožravých rostlin klíčí ve tmě a mají být zaseta asi 5 mm pod povrch půdy. Složení substrátu, potřebná vlhkost a další pokyny jsou uvedeny v kapitole "Pěstování".
Dionaea
Semena mucholapky podivné mají různou dobu klíčení, jež závisí na době sklizně. Semena z nejranějších květů .vyséváme okamžitě po dozrání. Vtlačíme .je do povrchu mokré rašeliny, kde vyklíčí do 4 týdnů. Později dozrálá semena již klíčí špatně nebo mají úplné blokované klíčení. Po vysetí .je k životu probudí teprve překonání chladného období s teplotami 0 až 8 °C. Proto výsevy umístíme na 4 až 8 týdnů do chladničky. Semena mucholapky nikdy dlouho neskladujeme, protože klíčivost klesá každým týdnem a po 20 měsících je nulová.
Mucholapku množíme také dělením trsů, které provádíme na jaře. U kvetoucích exemplářů samozřejmě odstraníme květenství. Množení listovými řízky.se podaří jen tehdy, oddělíme-li listy i se zdužnatělým spodkem, který se nachází v půdě. Provádí se stejně jako u rosnatek, avšak procento .úspěšnosti bývá nižší.
U jedinců, kteří byli vystaveni tepelným šokům, se někdy vytvoří mladé rostlinky v deformovaném květenství. Tento jev byl pozorován u rostlin pěstovaných za oknem, které brzy zjara bylo přes den silně osluněno, ale v noci se na něm tvořila námraza.
Aldrovanda
Silné rostliny se větví a postupným odumíráním starých částí prýtu se samovolně dělí. V novou rostlinu vyraší i každý oddělek z mladší části lodyhy, jenž má alespoň dva přesleny listů.
Pinguicula
Semena tučnic klíčí velmi dobře, pokud jsou však čerstvá. U mnoha druhů rychle klesá klíčivost již po půlročním uchovávání semen v suchu při pokojové teplotě. Nejlepší semena vždy získáme po opylení mezi jedinci pocházejícími z různých semen téhož druhu. Provedeme-li opylení vlastním pylem, jsou semena nečetná a špatně klíčivá, nebo se nevyvinou vůbec.
Vyséváme na povrch mokré rašeliny. Semenáčky se objeví asi za 2 až 5 týdnů. U tučnic s přezimovacími pupeny klíčení podpoříme alespoň čtyřtýdenní studenou periodou s teplotami kolem bodu mrazu.
Jen u některých druhů tučnic (P. agnata, P. moranensis aj.) mají semenáčky dvě dělohy, jak to má u dvouděložných rostlin být. U některých je však jen jeden děložní lístek, což se vysvětluje jako tak zvaná synkotylie, srůst děloh (P. alpina, P. vulgaris aj.).
Při přepichování semenáčků dochází vždy k velkým ztrátám. Jestliže však přepichování neprovedeme, jejich růst se časem téměř zastaví. Čím větší rostlinky přesadíme, tím větší bude úspěch. Vhodná velikost je asi 8 mm.
Vegetativně je možno množit tučnice dělením trsů. Některé druhy tvoří samovolně mladé rostlinky na špičkách listů (P. primuliflora aj.). U epifytického druhu P. lignicoia byly v přírodě pozorovány mladé rostlinky ve zvonkovitém květním kalichu. Není však jisté; zda vznikly rovněž nepohlavním způsobem, nebo vyklíčením semen; která u tohoto druhu zůstávají dlouho přirostlá svými dlouhými poutky. Druhy s přezimovacími pupeny snadno rozmnožujeme odlomením bezkořenných malých pupenů na spodku hibernacula. Jestliže přezimovací pupen pěstujeme přes zimu v teple, tvoří se na jeho spodku dceřiné rostlinky ve velkém množství.
Množení listovými řízky se nejlépe osvědčuje u tučnic s různotvarými růžicemi (2. ekol. skupina). Na jaře odlomíme několik listů ze zimní drobnolisté růžice, neboť ty jsou vhodnější než listy z letní růžice. Odlomení provádíme vždy rukou a nikoli pinzetou, abychom neprotrhli pokožku listu. Položíme je na slabě vlhký substrát, kterým může být písek nebo rašelina. U prohnutých listů nevadí, když nedoléhají spodní plochou na půdu. Mladé rostlinky se začnou tvořit na bázi listu. Když list odumírá, oddělíme je a položíme na vlhk; substrát, kde zakoření.
Utricularia
Generativní rozmnožování používáme v praxi především u terestrických druhů. Některé z nich tvoří semena po samoopylení (U. subulata, U. uliginosa aj.), některé však jsou cizosprašné (U. dichotoma, U. prehensils aj.). Semena bublinatek klíčí velmi dobře a podržují si klíčivost déle než příbuzné tučnice. Vyséváme na mokrou rašelinu a semena necháme klíčit na světle. Semenáčky se objeví většinou do šesti týdnů a vyvíjejí se tak rychle, že kvetou prvním až druhým rokem.
U některých terestrických i vodních druhů je však klíčení blokováno tak, aby semena sloužila v přírodě co nejlépe k zachování druhu po zániku dospělých rostlin následkem vyschnutí stanoviště. Jejich semena klíčí jen po určitém období sucha, které musíme napodobit i v kultuře. Touto zvláštností jsou známé například vodní druhy U. aurea a U. inflexa.
Nejjednodušší metodou vegetativního rozmnožování je dělení trsů. U nejobtížněji množitelných bublinatek, jmenovitě U. alpina a blízce příbuzných druhů s hlízami, je to jediná skutečně spolehlivá metoda množení v kultuře. Většina bublinatek se ovšem vyznačuje tak vysokou regenerační schopností, že mladé rostlinky mohou vyrůst z různých odtržených částí asimilačních i podzemních prýtů, jestliže spočívají na mokré půdě, nebo plavou ve vodě.
Genlisea a Polypompholyx
Zahradnické zkušenosti s rozmnožováním těchto druhů v umělých podmínkách u prvého rodu zcela chybějí, u druhého jsou velmi malé. Genlisey se však pravděpodobně nebudou lišit od vytrvalých terestrických bublinatek a jednoleté měchýřnatky se budou množit semenem rovněž stejně jako bublinatky. Genlisey ani měchýřnatky nemají schopnost samoopylení. Při generativním rozmnožování v kultuře bude tedy nutné opylováni umělé, podobně jako u tučnic.