Rod zahrnuje dva druhy, jež jsou blízce příbuzné a podobné pozemním bublinatkám. Stejně jako u nich lze vegetativní části měchýřnatek rozčlenit na nadzemní ploché asimilační prýty a na podzemní nezelené prýty. Obojí vyrůstají z hlízkovitého spodku květonosného stonku. Asimilační prýty, podobné kopisťovitým až čárkovitým listům, jsou u většího z obou druhů -P. multifida - dlouhé 1 až 5 cm. Přiléhají k substrátu a tvoří přízemní růžici. Proti vyschnutí jsou chráněny.slizem. Nevětvené podzemní prýty ukotvuji rostliny v půdě místo chybějících kořenů. K dobrému upevnění k půdním částicím přispívá sliz, vylučovaný hojně i na celém povrchu podzemních prýtů.
Lapací měchýřky vyrůstají jednotlivě na koncích některých podzemních prýtů. Některé prýty rostou mělce pod povrchem substrátu, takže pasti spočívají na půdě. Měchýřky mají velmi různé rozměry, většinou kolem 1 až 2 mm. U P. multifida největší pasti dosahují velikosti 4 mm. U obou druhů jsou podzemní pasti menší než pozemní a oba typy měchýřků se mírně liší i tvarem a ochlupením. I když menších . měchýřků bývá více, významnější podíl kořisti nalapají větší, povrchové měchýřky. Lapací orgány měchýřnatek jsou červeně zbarvené.
Hlavním znakem rozlišujícím měchýřnatky od bublinatek je stavba květů. U měchýřnatek jsou čtyři kališní lístky, kdežto u bublinatek jsou jen dva. Ostruhatá koruna se dvěma pysky rozeklanými v laloky je u obou druhů měchýřnatek růžová. Také kalichy jsou růžově naběhlé.
P. multifida se vyskytuje v jihozápadní Austrálii. Její květy jsou velké asi 2 cm a vyrůstají jednotlivě až po šesti na stvolu vysokém 6 až 20 cm. Ostruha koruny je podstatně kratší než dolní pysk.
Celkově mnohem menší P. tenella má nesouvislý areál v západní a jižní Austrálii. Má květy velké asi 6 mm, vyrůstající jednotlivě až po dvou na maximálně 5 cm vysokém stvolu. Ostruha dosahuje délky dolního pysku.
Oba druhy jsou krátkověké, většinou jednoleté. U druhu P. multifida jsou asimilační prýty zpravidla již v době květu odumřelé. Měchýřnatky jsou velmi vlhkomilné rostliny, schopné vegetace i při mělkém zaplavení. Vyschnutí půdy přežívají pomocí asi 0,3 mm velkých kulatých semeň. V přírodě rostou v rašelině, v mechu nebo v písčité či jílovité půdě. S aklimatizací měchýřnatek ve sklenících v Evropě, kde jsou roční období časově posunuta oproti poměrům v Austrálii, nejsou dosud zkušenosti.