Tato tučnice s růžicemi velkými asi 10 cm je mexickým endemitem. Byla sbírána na jediné lokalitě u Zimapanu ve státě Hidalgo. Roste ve spárách vápencových skal ve výškách kolem 1200 m n. m. Vyhledává nejvlhčí a často severně exponovaná stanoviště, avšak je zařízena na přežívání dočasného sucha. Je-li třeba, vytvoří růžici s větším počtem drobnějších listů, jež mají silnou vrstvu průsvitného pletiva, obsahujícího zásobu vody. Potom se rostlina velice podobá tučnolistým suchomilným rostlinám z rodu Echeveria. V tomto stadiu klesá schopnost lapat kořist na minimum a obnovuje se až v souvislosti se zlepšením vlhkostních podmínek. Rostlina kvete jak z velkolisté letní růžice, tak z drobnolisté zimní růžice. Je velmi odolná a hodí se i k pěstování v bytě u okna.

Po druhu P. moranensis nejčastěji pěstovaná exotická tučnice, zastoupená snad v každé větší sbírce masožravých rostlin. Málokdo však tuší, že v přírodě je velice vzácná a v literatuře je udávána jen z jediné lokality ve státě San Luis Potosi ve středním Mexiku. Zde byla nalezena roku 1910 a všechny rostliny, které jsou dnes v kultuře, mají svůj prapůvod v tehdejším sběru a dovozu živých rostlin do botanické zahrady v Darmstadtu.

Tučnice sádrovcová je zajímavá opravdu nápadným rozdílem mezi letními růžicemi o průměru asi 8 cm a knoflíkovitými zimními růžicemi asi poloviční velikosti. Velkolisté letní růžice jsou masožravé, kdežto drobnolisté zimní nikoli. Listy nejsou jako u většiny tučnic ohrnuté nahoru, ale jsou na okrajích podvinuty.

V přírodě roste tučnice sádrovcová na sádrovcových skalách spolu se suchomilnými rostlinami, jako je Agave stricta, kaktusy aj. Největší sucho vládne v zimě, a tehdy rostliny musejí přečkávat navíc i mrazy. Ani v létě v těchto krajinách mnoho neprší a rostliny vyrovnávají nedostatek vody zachycováním noční mlhy a ranní rosy na ochlupení svých listů.

Tučnice sádrovcová je velmi odolná. Hodí se velmi dobře k pěstování na oknech místností, které jsou v zimě chladnější.

Nejčastěji pěstovaná exotická tučnice, mnohem známější pod neplatným jménem P. caudata (tučnice ocasatá), souvisejícím s dlouhými květními ostruhami. Vyskytuje se na nejrůznějších biotopech v Mexiku, kde vystupuje od 1500 m n. m. až k 3800 m n. m. Příležitostně roste i jako epifyt na mechatých kmenech stromů. Má schopnost tvořit velkolisté i drobnolisté růžice a z obou může kvést. Nejlépe se jí daří v polostínu v mírně teplém skleníku, kde vůbec nepřechází ani v zimě do stadia drobnolisté růžice. Existuje několik kultivarů tohoto druhu, například P. m. ,Kewensis` a P. m. ,Superba`. Odolný druh, vhodný pro okenní skleníčky.