Tučnice česká je jedním z mála českých endemitů. Je zajímavá především z ryze vědeckého hlediska, neboť jde o nedostatečně prozkoumaný a sporný druh. Velmi se podobá mnohem hojnější tučnici obecné (P. vulgaris) a někteří botanici pokládají tučnici českou za její poddruh nebo dokonce jen formu. Nejnovější výzkumy však odhalily zajímavou skutečnost, že kromě jiných rozdílů se obě tyto tučnice liší i tak významným znakem, jako je počet chromozómů v buněčném jádře. Zatímco tučnice obecná jich má 64, tučnice česká jen 32, stejně jako jiné evropské tučnice - P. grandiflora, P. balcanica, P. leptoceras aj. Tučnice česká je kriticky ohrožená a zmenšení přírodních populací o každý jednotlivý exemplář ji přibližuje k úplnému vyhubení.

Evropská tučnice, jejíž lokality se nacházejí ve výškách 600 až 2400 m n. m. a jsou soustředěny do tří oddělených oblastí. Jednou z nich jsou Pyreneje se sousedním Kantaberským pohořím, druhou jsou severozápadní Alpy se Švýcarským Jurou a třetí je až v Irsku. Květy tohoto druhu odpovídají jménu "tučnice velkokvětá", neboť měří včetně ostruhy až 35 mm. Vzhledem k listové růžici, která ještě na jaře zdaleka nedosahuje své maximální velikosti 4 až 8 cm, jsou překvapivě rozměrné.

Tuto rostlinku lze pěstovat venku ve stále mokré rašelině jako alpínku. Podle zkušeností ji lze s úspěchem přivést ke květu i ve velkém květináči, umístěném v míse s vodou na nepříliš výslunném balkóně. Přezimovací pupeny takto pěstovaných rostlin se podle návodu v kapitole "Pěstování" přechovávají v chladničce.

Tučnice obecná se vyskytuje především ve větší části Evropy a v severní polovině Severní Ameriky. Roste i na rašeliništích, slatiništích a prameništích v ČSSR. V rámci svého obrovského areálu tvoří několik vědecky popsaných i nepopsaných geografických a ekologických odrůd. Je zajímavé například sledovat, jak v kultuře tučnice obecné z Norska nezapřou svůj severský původ a vytvářejí přezimovací pupeny o více než dva měsíce dříve než středoevropské rostliny téhož druhu.

Tučnice obecná má asi 8 cm velké listové růžice. Po polapení větší kořisti se okraje listů svinují směrem ke středu. Květy jsou modrofialové, včetně ostruhy velké asi 2 cm. Fotografický záběr ukazuje rostlinu na podzim, kdy zaniká růžice lapacích listů a v jejím středu se vytvořil přezimovací pupen.