Aldrovandka - Aldrovanda L.

řád Droserales, čeleď Droseraceae

Aldrovandka měchýřkatá (Aldrovanda vesiculosa), jediný druh svého rodu, je vodní bezkořenná rostlina. Lodyha je dlouhá 10 až 30 cm a může být i chudě větvená. Listy jsou sestaveny do husté řady přeslenů, většinou osmičetných. Funkce a konstrukce listů upomíná na příbuznou suchozemskou mucholapku podivnou. Čepele listů aldrovandky, velké za optimálních podmínek asi 5 až 10 mm, slouží k lapání živočichů rychlým sevřením. V řapících listů je mnoho dutin s plynným obsahem, takže nadnášejí rostlinu, aby vzplývala těsně při hladině. Všechny části rostliny jsou zelené a slouží též k asimilaci.

Zelenavě bílé květy jsou velké asi 5 mm a podobají se květům mucholapky podivné. Vyrůstají jednotlivě na stopkách dlouhých asi 2 cm. Otvírají se těsně nad vodní hladinou. Ve vícesemenné tobolce se tvoří černá lesklá vejčitá semena, podobná semenům mucholapky.

Roste-li aldrovandka v tropech, vegetuje celoročně. V mírném klimatickém pásmu přezimuje na dně ve formě přezimovacích pupenů neboli turionů. Vznikají nahloučením přeslenů listů, jsou štětičkovitého tvaru, velké 4 až 7 mm.

Aldrovandka vyžaduje během vegetace vysoké teploty vody, nad 16 °C, a dobré oslunění. Podle vlastního měření na biotopu, kde aldrovandka právě dosahovala nejlepšího rozvoje a dokonce se připravovala ke květu, se v průběhu 24 hodin teplota vody pohybovala mezi 18 a 30 °C. Aldrovandce se nejlépe daří v subtropických a tropických oblastech, kde se vyskytuje v záplavových zónách velkých v řek a mělkých zazemňovacích zónách vodních nádrží (delta Gangy, Čadské jezero apod.). Zde se hromadí mnoho odumřelé organické hmoty pobřežní vegetace, tvořené ostřicemi, velkými travami, šáchory a dalšími rostlinami. Voda bývá mírně kyselá a silné oživení zooplanktonem ukazuje na středně vysoký obsah živin. Nebezpečnými konkurenty jsou řasy a zejména příliš husté porosty okřehků (Lemna) a trhutek (Riccia) na vodní hladině. Překvapivě důležitým ekologickým faktorem, rozhodujícím o výskytu vzácné a konkurenčně slabé aldrovandky, může být například i působení větrů, které rozhánějí bující vegetaci plovoucích rostlin.

Aldrovandka byla objevena na konci 17. století v Indii. V Evropě byla zjištěna až téměř v polovině 18. století v Itálii. Tehdy byla vědecky popsána pod jménem "Aldrovandia", na počest italského botanika Aldrovandiho. Dnes užívaný tvar dal jménu Linné roku 1753.

Aldrovanda vesiculosa L. [56]

Aldrovandka měchýřkatá, vyskytující se pouze ve Starém světě, je nejbližší příbuznou mucholapky podivné z Nového světa. Jednotlivé přesleny listů aldrovandky připomínají listové růžice miniaturní mucholapky, až na to, že pasti jsou přetočeny na bok do roviny řapíků. Skutečným domovem této rostliny jsou teplé tropické a subtropické vody, do Evropy bývá zavlékána vodními ptáky. V Evropě byla v květu pozorována pouze na pěti místech, z nichž jedno je v ČSSR.

Specializovaní pěstitelé vodních nebo masožravých rostlin pokládají aldrovandku za choulostivou rostlinu. Při dodržení návodu uvedeného v kapitole o pěstování ji lze sice v kultuře udržet, avšak nezdary jsou běžné. Aldrovandka je v ČSSR pod přísnou zákonnou ochranou.