Mucholapka - Dionaea Ell.

řád Droserales, čeleď Droseraceae

Jediný druh rodu, mucholapka podivná (Dionaea muscipula), je jedinou masožravou rostlinou, u které lze bez pomoci lupy pozorovat lapání hmyzu rychlým pohybem pasti.

Listy jsou uspořádané v přízemní růžici o průměru asi 7 až 14 cm. Skládají se z křídlatě rozšířeného řapíku a z lapací čepele, popsané podrobně v kapitole o lapacích a trávicích systémech. Během roku se mění velikost i tvar nových listů, zejména poměr mezi velikostí čepele a asimilační plochou řapíku. V zimě, kdy je málo kořisti, je nejvyvinutější právě lupenitý řapík, zatímco pasti jsou malé. Na jaře je dobře vyvinuta i asimilační plocha i lapací čepel. V létě, kdy je nejvíce kořisti, je asimilační plocha redukována v téměř normální nerozšířený řapík, zatímco rudě zbarvené pasti dosahují největšího rozvoje. Jarní listy jsou krátké a přilehlé k zemi, letní jsou dlouhé a šikmo vzpřímené. Tím je dosaženo nejvýhodnější polohy pastí vzhledem k rozvoji okolní vegetace.

Podzemní části tvoří zesílené spodky listů, skládající se dohromady v cibulovitý útvar. Z něho vyrůstají nečetné kořeny do hloubky asi 10 cm. Mucholapka je rostlinou vytrvalou a dlouhověkou. V zimě je její vegetace závislá na ekologických podmínkách, zvláště na oslunění, teplotě a vlhkosti. V přírodě i v kultuře někdy téměř zcela zatahuje a přežívá právě ve formě změněného cibulovitého útvaru, mělce zapuštěného v půdě.

Pětičetné bílé květy, velké asi 1,5 cm, jsou hustě směstnány v květenství na vysokém stvolu a rozkvétají postupně. Při odkvětu neopadávají, korunní plátky se jen zkroutí a odumřou. V přírodě mucholapka kvete koncem května až začátkem června, ve sklenicích však většinou mnohem dříve. Mucholapka je cizosprašná. Černá lesklá semena hruškovitého tvaru jsou velká asi půl milimetru. Dozrávají asi za 6 až 8 týdnů ve vícesemenných, ještě v době zralosti zelených tobolkách.

Mucholapka roste v přírodě v krátkostébelných ostřicových a travnatých společenstvech na slatiništích v Severní a Jižní Karolíně. Jejích nalezišť stále ubývá. Podle pozorování v přírodě je však odolnější k narušování biotopů než jiné, spolu s ní rostoucí masožravé rostliny, jako jsou špirlice, tučnice a některé rosnatky. Je však velmi závislá na občasných požárech, které upravují konkurenční poměry mezi rostlinami v její prospěch. Požáry i nahodilé vyschnutí půdy přežívá pomocí podzemního cibulovitého orgánu. Velmi dobře snáší i úplné a dlouhodobé zaplavení a příležitostně dokonce uloví i vodní živočichy.

Je zajímavé, že americká mucholapka byla vědecky popsána dříve (r. 1770) než neméně pozoruhodný příbuzný evropský rosnolist (r. 1806). Botanické jméno Dionaea připomíná Dione, matku Afrodity ze starověké mytologie.