Kořenová soustava je dobře vyvinuta; černé, málo pevné větvené kořeny dosahují do hloubky až několika decimetrů. Rosnolist nemá schopnost regenerace poškozené kořenové soustavy a nevytváří náhradní kořeny. Při pěstování se proto nesmí přesazovat ani ve stadiu semenáčků.
Žluté pětičetné květy, velké asi 25 mm, jsou uspořádány v až patnáctikvětý chocholík. Doba květu připadá na jaro. Semena se tvoří ve vícesemenných tobolkách a jsou velká asi 2,5 mm, hruškovitého tvaru, matně černá, na povrchu rýhovaná. Rostliny zpravidla poprvé kvetou a plodí ve druhém roce po výsevu. V umělých podmínkách potom často hynou, a proto jsou pěstovány jako dvouletky. V přírodě jsou to však rostliny vytrvalé .a také v kultuře se podařilo udržet jedince až sedm let.
Rosnolist se právem pokládá za "prubířský kámen" pěstitelských schopností. Je totiž málo přizpůsobivý, a proto je nutné věrně napodobit přírodní podmínky na jeho biotopech, ležících ve vysloveně přímořském podnebí Portugalska, jihozápadního Španělska a západního Maroka. Rosnolist zde roste na pískovcových skalách a v písčité půdě v podrostu prosluněných borů, spolu s levandulí, janovcem, čilimníky a jinými poměrně suchomilnými rostlinami. Hluboký kořenový systém však vždy dosahuje do vlhčích částí půdy nebo do spár pískovcového podkladu. Chemická reakce substrátu je jen slabě kyselá až neutrální. Vliv oceánu způsobuje stálou vzdušnou vlhkost. Rosnolist může využívat vlhkosti z rosy nebo z mlhy, kterou přijímá listy. To má zvláštní význam za pravidelného letního nedostatku dešťových srážek. Zimy jsou vlhké, velmi mírné, s teplotami většinou nad 10 °C. Při přezimování rosnolist nezatahuje, jen zpomaluje růst.
Drosophyllum lusitanicum Lk. [50, 51] Rosnolist lusitanský je v evropské flóře stejnou zvláštností, jakou je v Severní Americe mucholapka podivná. Tito silně a přitom rozdílně specializovaní zástupci čeledi rosnatkovitých se vyskytují na protilehlých březích Atlantického oceánu, v přibližně stejné zeměpisné šířce. O místě vývoje a někdejším rozšíření rosnolistu nic nevíme, avšak je jisté, že je to vzácný pozůstatek třetihorní subtropické květeny. Ve starodávné Lusitanii (dnes Portugalsku) prý kdysi používali prýtů rosnolistu místo dnešní papírové mucholapky. Po pěstitelské stránce je rosnolist velmi náročný a pro bytové podmínky zcela nevhodný. |