V přírodě nejrozšířenější a v kultuře nejodolnější druh hlíznaté rosnatky. Vyskytuje se v oblasti od Nepálu přes jihovýchodní Asii, Japonsko, východní a jižní Austrálii až po Tasmánii a Nový Zéland. Roste na mokřinách, které mohou krátkodobě vyschnout. Druh D. peltata má dva poddruhy, ssp. peltata a ssp. auriculata. Zobrazená D. peltata ssp. auriculata, běžně známá jako D. auriculata, pochází z Austrálie, Tasmánie a Nového Zélandu. Je až 30 cm vysoká, někdy chudě větvená. Kromě vzpřímeného prýtu má i přízemní listovou růžici, která v době květu mizí. Květy jsou malé, růžové nebo bílé.

Pochází z jihovýchodní Austrálie a zasahuje i na Tasmánii. Je blízce příbuzná s velkou skupinou navzájem velmi podobných rosnatek s přímými nebo šplhavými prýty, rozšířených nejvíce v jihozápadní Austrálii (D. macrantha, D. menziesii, D. pallida aj.). Asi 5 mm velké čepele listů jsou číškovité, na rozdíl od předešlého druhu bez cípů čili "oušek". Jsou často obráceny lepkavou, žláznatou plochou dolů. U plně vyvinutých silných výhonů, dosahujících délky 30 až 60 cm, vyrůstají při každém listu ještě dva menší, takže vzniknou tříčetné přesleny. Květy jsou bílé, asi 15 mm velké, uspořádané v chudokvěté květenství. V přírodě se táto rosnatka vyskytuje v křovitých ladech na písčitých půdách. V kultuře vyžaduje v létě, kdy je zatažená, snížení půdní vlhkosti. Úplné vyprahnutí půdy, které vyžadují některé jiné hlíznaté rosnatky, je však riskantní.