Láčkovice - Cephalotus Labill.

řád Saxifragales, čeleď Cephalotaceae

Čeleď Cephalotaceae obsahuje jediný rod s jediným druhem, láčkovicí australskou (Cephalotus follicularis). Je to pozemní, velmi vlhkomilná rostlina, připomínající na první pohled miniaturní láčkovku (Nepenthes).

Z uměle uloženého větveného oddenku vyrůstají listové růžice o průměru asi 10 cm. Blíže středu jsou tuhé lesklé asimilační listy kopisťovitého tvaru. Na obvodu růžice jsou nastraženy vakovité láčky různé velikosti. Největší jsou vysoké asi 4 cm, výjimečně až 7 cm. Ve stínu jsou láčky zelené, na výsluní červenohnědé, zeleně a bíle zbarvené.

Květenství, které rostlina netvoří každým rokem, je dlouze stopkaté, vysoké až 60 cm. Skládá se z několika desítek krátce stopkatých kvítků. Jsou šestičetné, zelenavé a jen asi 3 mm velké. Ve své domovině na jižní polokouli kvete láčkovice v létě, tedy v prosinci až lednu. Při pěstování na severní polokouli kvete v červenci až srpnu. Drobná semena se mohou vyvinout v šesti jednosemenných měchýřcích jen po opylení mezi různými jedinci.

Láčkovice neprodělává během roku vyslovenou dobu klidu a na zimu nezatahuje. Staré láčky i asimilační listy jsou však každoročně postupně nahrazeny novými. Přitom v určitých obdobích přednostně vyrůstá určitý druh listů. Asimilační listy se tvoří nejvíce v období s kratším dnem a nižšími teplotami a lapací listy (láčky) v období s delším dnem a vyššími teplotami.

Láčkovice je závislá na výrazně přímořském podnebí a neroste dále než 16 km od pobřeží jihozápadní Austrálie. Vyskytuje se i na svazích vystavených slané mořské tříšti. Substrát je přitom vždy sycen prolínající sladkou vodou a má kyselou reakci, pH 4 až 5. Málo výkonný slabý kořenový systém láčkovice není s to vyrovnávat ztrátu vody při vyšším výparu z listů. Právě proto rostlina potřebuje stále vlhkou atmosféru v blízkosti moře. Nejlépe vyvinuté exempláře se v přírodě vyskytují v zástinu roztroušených nízkých keřů. Na plném výsluní rostliny povadají, i když koření v dokonale mokré půdě. Nedostatek vody v pletivech se potom vyrovnává při hustých mihách, jež jsou po celý rok běžné. Na ochlupení asimilačních listů i láček se přitom zachycují krůpěje vody.

Typickým rysem podnebí je vyrovnaný teplotní režim, s průměrnými ročními teplotami asi 15,5 °C. Průměr nejteplejšího měsíce je asi 19 °C a průměr nejstudenějšího měsíce asi 12 °C. Srážkové minimum připadá na léto, avšak i tehdy zůstávají slatiniště osidlovaná láčkovicí mokrá.

Láčkovice byla objevena roku 1792 francouzskou expedicí, v níž pracoval botanik La Billardiere, autor vědeckého popisu této rostliny z roku 1806. Zavedení do kultury se poprvé podařilo roku 1823 v Kew Gardens v Anglii.

Cephalotus follicularis Labill. [25,26] Od roku 1979, kdy byla láčkovice opět po letech dovezena do československých botanických zahrad, stala se vedle mucholapky podivné nejhledanější a nejžádanější masožravou rostlinou. Důvodem je jistě podobnost s láčkovkami, barevnost, ale také možnost pěstování ve skleněných vitrínách malých rozměrů. Láčkovice se snadno vegetativně množí a zdánlivě by nic nemělo bránit jejímu rozšíření do amatérských sbírek. Je to však rostlina, která sice dobře roste, avšak dokáže pěstitele náhle zklamat v důsledku zdánlivě nepodstatné chyby. Proto ji lze označit jako druh vhodný pro amatérské a profesionální pěstitele s dobrými znalostmi o přírodních biotopech láčkovice a s vytříbeným citem pro rostliny.