Darlingtonie - Darlingtonia Torr.

Řád Sarraceniales, čeleď Sarraceniaceae

Darlingtonie kalifornská, jediný druh rodu, se v mnohém směru podobá příbuzným špirlicím. V utváření trubicovitých láček, jež jsou popsány v kapitole o lapacích a trávicích systémech, zde však pokročil vývoj ještě dále. Přes podobný vzhled jsou oba jmenované rody po stránce genetické již výrazně odlišné. Velmi jasně to ukazuje rozdílný počet chromozómů v buněčných jádrech darlingtonie (2n=30) a špirlic (2n=26). Chromozómy darlingtonie jsou přitom téměř dvakrát menší (1,5 um) než u špirlic (asi 2,8 um). Oba příbuzné severoamerické rody tedy již prodělaly samostatný vývoj v oblastech oddělených obrovskou vzdáleností mezi protilehlými pobřežími kontinentu.

I.áčky darlingtonie, uspořádané v růžicích, vyrážejí z mělce uloženého výběžkatého oddenku. Z něho vyrůstá kořenový systém, stejně slabě vyvinutý jako u špirlic. Listová růžice se skládá z jedné nebo více svislých láček, někdy téměř metrových, a kromě toho vždy z několika malých láček polehlých nebo vystoupavých. Tak může rostlina lapat nejrůznější kořist.

Květy jsou pětičetné, vonící a vyrůstají jednotlivě na vysokých stvolech. Kalich je zelený a koruna je špinavě hnědočervená. Plán květů je podobný jako u špirlic. Mechanismus, který brání opylení vlastním pylem, je však jiný. Korunní plátky zůstávají i při plném rozkvětu přikloněny k sobě, takže květ připomíná spíše poupě. Štěrbinou mezi jejich špičkami se opylovač dostává nejprve k blizně, a nese-li pyl z jiného květu, dojde k opylení. Teprve potom se může hmyz dostat za potravou a nabrat další pyl. Při cestě ven hmyz sestupuje nebo padá po dráze vedoucí mimo bliznu, která je chráněna zvonovitě rozšířeným semeníkem.

Doba květu je v přírodě závislá na nadmořské výšce stanoviště rostliny a připadá na duben až srpen. Semena dozrávají na podzim. Jsou světle hnědá, kyjovitého tvaru, velká asi 2 mm. Jejich povrch je ježatý. Po vysemenění následuje doba vegetačního klidu, kdy rostliny zastavují růst, ale nezatahují. V závislosti na působení mrazů mohou láčky vytrvávat dva až pět roků.

Darlingtonie kalifornská se vyskytuje v severní Kalifornii a v jihozápadním Oregonu. Roste v přímořských nížinných polohách a na úbočích pohoří vystavených západnímu, oceánskému proudění vlhkého vzduchu, kde vystupuje až do výšky 2800 m n. m. Je to území se zimními dešti a letní suchou periodou, která trvá jeden až čtyři měsíce. V severnějších a vysokohorských polohách je sucho kratší. Roční úhrn srážek se na různých místech areálu darlingtonie velmi liší (asi 500 až 2000 mm) a stejně je tomu i s průměrnými ročními teplotami (asi 2 až 15 °C). Přesto darlingtonie není tolerantní vůči vysokým teplotám a nízké vlhkosti.

Rostlina je vázána na mikroklima vytvářené horskými toky. Roste v celých porostech na mírných svazích protkaných bystřinami stékajícími s hor a často i přímo na potočních náplavech a v peřejích. Teplota substrátu je vyrovnávána vodním tokem, který jej promývá a ochlazuje i v nejteplejších letních dnech na teploty většinou pod 15 °C. Blízkost oceánu a popřípadě i vysokohorská poloha zajišťují vysokou vzdušnou vlhkost také v době letního sucha. Rovněž půda zůstává díky blízkosti vodotečí stále mokrá. Darlingtonie roste na výslunných i polostinných světlinách jehličnatých lesů složených z jedlí, borovic, zeravů, duglasek a dalších dřevin. Koření v rašelinících, rašelině i ve štěrkovitých náplavech, vzniklých větráním hadců, jež v území převládají.

Darlingtonie byla objevena roku 1841 na úbočí Mt. Shasta jako poslední rod čeledi Sarraceniaceae. Sběr provedl Brackenridge, jeden ze tří botaniků provázejících americkou objevitelskou výpravu kapitána Wilkese. Slavný americký botanik Torrey rozpoznal v dovezených materiálech nový, vědě neznámý rod. Později, po sběru kvetoucích exemplářů, jej vědecky popsal a rostlinu nazval na počest svého přítele botanika Darlingtona. Stejné jméno však použil již dříve u jiných rostlin, takže nevyhovovalo pravidlům pro jmenosloví rostlin: Proto bylo nahrazeno jménem Chrysamphora. Roku 1954 však Mezinárodní botanický kongres rozhodl, že jediným platným jménem bude opět původní a vžité jméno Darlingtonia. Je ironií osudu, že sám Darlington, působící v Pensylvánii, živou darlingtonii nikdy neviděl.

Darlingtonia californica Torr. [22, 23] Rostlina je silně specializovaným vývojovým typem a s tím souvisí její konzervativní vztah k prostředí. Patří k pěstitelsky nejnáročnějším rostlinám, tak jako všechny exotické rostliny vyžadující i v tropických letních dnech chladné mikroklima. V kultuře nemůže ani při nejlepší péči a při dokonalých technických podmínkách dosáhnout téměř metrové výšky jako v přírodě. Kvetoucí exempláře se 40 cm vysokými láčkami lze již pokládat za skutečný úspěch. Do ČSSR je darlingtonie čas od času dovezena, avšak pro nedostatečné technické vybavení i v botanických zahradách zpravidla hyne.