Úvodem

Masožravé rostliny jsou velmi mnohotvárnou a různorodou skupinou často jen velice vzdáleně příbuzných druhů z odlišných systematických řádů a čeledí. Společná vlastnost - schopnost lovit a konzumovat živočichy - sjednocuje v této skupině druhy z nejrůznějších podnebných a zeměpisných oblastí, lišící se morfologicky i ekologicky. Mezi masožravé rostliny patří na přiklad arktická tučnice Pinguicula villosa, rostoucí v kobercích rašeliníků v tundře, ale také různé láčkovky z rovníkové zóny tropických deštných lesů. Protikladem bublinatky Utricularia olivacea, která je jednou z nejmenších kvetoucích rostlin světa, může být jiná vodní bublinatka U. foliosa, která dosahuje délky až několika metrů. Zatímco většina masožravých rostlin je vázána na trvale mokrá nebo alespoň vlhká stanoviště, vyskytují se v jihozápadní Austrálii hlíznaté rosnatky, přežívající dlouhá suchá období. Vegetují jen krátce v době dešťů, podobně jako mnohé pouštní a polopouštní rostliny. Také brazilská horská rosnatka Drosera graminifolia osidluje suché půdy, kde obstojí jen díky vysoké vzdušné vlhkosti. Tím se podobá mnohým rostlinám mlžných pouští v Jižní Americe a v jihozápadní Africe.

Mezi masožravými rostlinami však chybí madagaskarský lidožravý strom, proslavený díky mnohokrát přetiskovanému vyobrazení z jednoho staršího amerického cestopisu. Nebyly nalezeny či vyšlechtěny ani jiné podobné rostliny z filmů a populární literatury, zvané např. Adéla či Trifid. Fantasticky dokonalé rostliny, uchvacující kořist rychlostí srovnatelnou s cvaknutím závěrky fotoaparátu, patří zdánlivě též do science-fiction. Takovéto rostliny však skutečně existují a podrobné seznámení s nimi na stránkách této knihy lze přislíbit.

Máme-li hovořit o velikosti jednotlivých kusů kořisti, pak na hranici možností masožravých rostlin jsou malí obratlovci, žáby, ještěrky, ptáci a hlodavci. Mnohdy příliš velká kořist ani nemůže být strávena a hnilobné procesy zasáhnou a zničí i lapací orgán. Drtivá většina masožravých rostlin lapá živočichy do velikosti několika milimetrů a mnohé z nich jsou specializovány na kořist mikroskopicky malou.

Převrácenost obvyklého potravního vztahu mezi příslušníky živočišné a rostlinné říše a zajímavá uzpůsobení masožravých rostlin vzbuzovaly odedávna pozornost vědců. Sám Darwin označil mucholapku podivnou (Dionaea muscipula) za nejpodivuhodnější rostlinu světa. Darwinovo jméno je spjato s jeho vývojovou teorií a knihou "O vzniku druhů přírodním výběrem". Málo je známo, že již rok po vydání této knihy, tedy v roce 1860, Darwin v jednom zachovaném dopise píše: "Starám se více o rosnatku než o původ všech druhů na světě." Masožravým rostlinám pak věnoval celou svou knihu "Insectivorous plants", vydanou roku 1875 v Londýně. Tato první ucelená monografie, přeložená i do němčiny a francouzštiny, se pokládá za počátek systematického vědeckého výzkumu masožravých rostlin. Stejným tématem se však zabývali i Darwinovi předchůdci a součastníci, mezi nimiž byly osobnosti jako Caspary, J. D. Hooker, Morren, Nitschke a další. Na konci minulého a v prvé polovině našeho století bylo vytištěno množství dalších prací o masožravých rostlinách, z nichž dodnes je citován Diels, Drude, Fenner, Goebel, Lloyd, Macfarlane, Uphof a jiní. Ve druhé polovině 20. století se počet vědeckých, ale také populárně vědeckých studií ještě znásobil. Vědci používají podle nejmodernějších výzkumných metod radioizotopy, elektrochemii, meristémové kultury, speciální fotografické techniky a elektronovou mikroskopii. Výběr zajímavých a význačných publikací uvádíme v přehledu literatury v závěru knihy. Masožravé rostliny představují přes svou atraktivnost pro zájemce o botanické kuriozity málo dostupnou metu. Nikdy se u nás tyto rostliny nepěstovaly tak běžně jako kaktusy, alpínky či orchideje. Některé z ciziny dovezené druhy často nepřežily ani rok. Jediná větší sbírka masožravých rostlin v Československu byla před r. 1955 v botanické zahradě UK v Praze a jejím pěstitelem byl J. Oplt. Z toho je vidět, že v dané oblasti chybějí zkušenosti a tradice. Zahraniční zájemci o masožravé rostliny se sdružují ve svazy, podobně jako u nás pěstitelé kaktusů nebo orchidejí. Od roku 1981 existuje i mezinárodní společnost pěstitelů a výzkumníků masožravých rostlin (The International Carnivorous Plant Society by the Fullerton Arboretum, California State University, Fullerton, CA 92634, USA), vydávající kvalitní odborný časopis. I v Československu by se mohli amatéři zaměřit na pěstování masožravých rostlin v okenních vitrínách a sklenících. Pro ty méně šťastné pěstitele, kteří nemohou mít skleník ani volné okno, jsou nadějné pokusy s pěstováním masožravých rostlin v umělém zářivkovém osvětlení.

Pro vzbuzení většího zájmu o tyto rostliny však chybí ještě potřebná česká speciální literatura. O egotických druzích psal v Živě před 30 lety Kobylka a kromě toho je k dispozici několik rozsahem nevelkých vědeckých studií našich botaniků, většinou o druzích z květeny ČSSR V zahradnických a květinářských příručkách nalezneme o masožravých rostlinách jen stručné .kapitoly.

Díky porozumění a podpoře vedení Severočeské botanické zahrady v Liberci se v průběhu několikaleté práce na přípravě této knihy podařilo získat sortiment více než 120 druhů a kultivarů, tvořících dosud největší československou sbírku tohoto zaměření.

Kniha "Masožravé rostliny" má poskytnout základní informace o všech rodech masožravých rostlin a jejich vybraných zástupcích. Pro amatérské i profesionální pěstitele by měla být rádcem a vodítkem při ošetřování těchto vzácných a náročných rostlin.