Jaro je konečně tady!
A víte jak ho poznám já ve skleníku? Konečně po zimě ucítím onu nasládle omamnou vůní z rosnolistů (nepřítomnou během zimy): znalci už vědí. ;-) (4. dubna 2009)
A s jarem přichází mnoho pěstitelských radostí, ale hlavně práce. A tak mě prosím omluvte, ale nechce se mi vysedávat u počítače a psát dlouhé romány (ano, vím, stále dlužím pokračování z cesty po NL&D: dočkáte se), když je toho právě teď potřeba tolik udělat.
Tak dobře, mezi přesazováním a sprašováním, si udělám trochu času a ukážu vám jednu raritku, která mi právě teď kvete. Jedná se o velkokvětou bublinatku Utricularia campbelliana rostoucí v horských biotopech ve Venezuele a Guyaně. Častá je právě na úpatí stolových hor a v jejich vrcholových partiích, kde často prší a je mlhavo.
Jeden z prvních, kdo tento druh v evropské kultuře úspěšně pěstoval, byl Dr. Studnička, ředitel botanické zahrady v Liberci, od koho a s díky pochází také rostlina na těchto fotografiích, kterou již přes tři roky pěstuji. Dnes už mám ve sbírce i jiné lokalizované klony, ale tato rostlina je z nich nejvitálnější.
Nicméně se nejedná o žádného rychlíka! Naopak tento druh považuji za nejpomaleji rostoucí, co znám. Pokud máte štěstí, tak během vegetace uvidíte sem-tam nový lísteček. A pokud do květináčku příliš nešťáráte a jste hodně trpěliví, tak zhruba po třech letech uvidíte první květy, jako já. Ale dá se to stihnou i dříve.
.jpg)
No není to paráda? Skoro tří centimetrové květy! A ta barva! Taky byste ji domů chtěli? No tak to si postavte třeba takovýto chladící box, jako má tento šikovný německý pěstitel.
Já tuto bublinatku pěstuji v upraveném "Studničkově" květináči a v chladném vlhkém boxu umístěném na podlaze ve skleníku; a v zásadě tak kopíruji klimatické podmínky "fytotronu" v jakých jsou tyto horské bublinatky pěstovány v botanické zahradě Liberci. Nač vymýšlet něco nového, když to takto funguje. ;-) A když už jsme u toho, mrkněte se na nové stránky této zahrady, a novinky taky nemají chybu. Určitě vás potěší.
A pár zajímavých odkazů na závěr:
Je tady jaro, tak proč si nevyset nějaký byblis? Jak na to se dozvíte zde (pozor, některé posty mají i dvě stránky). Další zajímavé odkazy najdete zde a zde. A pokud si chcete rozšířit obzory, pak mrkněte i na nový druh, Byblis guehoi a jeho botanický popis.
A mimochodem, všimli jste si krásné odpověďi zkušeného japonského zahradníka (a jistě kouzelníka - neboť takový úspěch s byblisy se jen tak nevidí), na otázku v čem rostliny pěstuje: "Nurserymen keep their original mix contents and mix ratios secret. The main purpose of using peat mixture is to keep the cost of the soil medium low. I also use an original soil mix ratio and soil media types, which I too keep secret. I also have my secret methods relating to mass production and growing uniformity. Please understand I have got to keep my intellectual property rights of my breeding programs and mass growing methods secret." ;-)
A pokud si ještě vzpomínáte na premiérové fotky Utricularia arnhemica publikované před časem právě na tomto blogu, pak mrkněte na úžasné rostliny německého kolegy Martina Hingsta, kterému jsem tyto kytičky o minulém létě poskytl. Klobouk dolů!
Přeji vám dostatek jarní energie a ať vám to roste!
Tak dobře, mezi přesazováním a sprašováním, si udělám trochu času a ukážu vám jednu raritku, která mi právě teď kvete. Jedná se o velkokvětou bublinatku Utricularia campbelliana rostoucí v horských biotopech ve Venezuele a Guyaně. Častá je právě na úpatí stolových hor a v jejich vrcholových partiích, kde často prší a je mlhavo.
Jeden z prvních, kdo tento druh v evropské kultuře úspěšně pěstoval, byl Dr. Studnička, ředitel botanické zahrady v Liberci, od koho a s díky pochází také rostlina na těchto fotografiích, kterou již přes tři roky pěstuji. Dnes už mám ve sbírce i jiné lokalizované klony, ale tato rostlina je z nich nejvitálnější.
Nicméně se nejedná o žádného rychlíka! Naopak tento druh považuji za nejpomaleji rostoucí, co znám. Pokud máte štěstí, tak během vegetace uvidíte sem-tam nový lísteček. A pokud do květináčku příliš nešťáráte a jste hodně trpěliví, tak zhruba po třech letech uvidíte první květy, jako já. Ale dá se to stihnou i dříve.
No není to paráda? Skoro tří centimetrové květy! A ta barva! Taky byste ji domů chtěli? No tak to si postavte třeba takovýto chladící box, jako má tento šikovný německý pěstitel.
Já tuto bublinatku pěstuji v upraveném "Studničkově" květináči a v chladném vlhkém boxu umístěném na podlaze ve skleníku; a v zásadě tak kopíruji klimatické podmínky "fytotronu" v jakých jsou tyto horské bublinatky pěstovány v botanické zahradě Liberci. Nač vymýšlet něco nového, když to takto funguje. ;-) A když už jsme u toho, mrkněte se na nové stránky této zahrady, a novinky taky nemají chybu. Určitě vás potěší.
A pár zajímavých odkazů na závěr:
Je tady jaro, tak proč si nevyset nějaký byblis? Jak na to se dozvíte zde (pozor, některé posty mají i dvě stránky). Další zajímavé odkazy najdete zde a zde. A pokud si chcete rozšířit obzory, pak mrkněte i na nový druh, Byblis guehoi a jeho botanický popis.
A mimochodem, všimli jste si krásné odpověďi zkušeného japonského zahradníka (a jistě kouzelníka - neboť takový úspěch s byblisy se jen tak nevidí), na otázku v čem rostliny pěstuje: "Nurserymen keep their original mix contents and mix ratios secret. The main purpose of using peat mixture is to keep the cost of the soil medium low. I also use an original soil mix ratio and soil media types, which I too keep secret. I also have my secret methods relating to mass production and growing uniformity. Please understand I have got to keep my intellectual property rights of my breeding programs and mass growing methods secret." ;-)
A pokud si ještě vzpomínáte na premiérové fotky Utricularia arnhemica publikované před časem právě na tomto blogu, pak mrkněte na úžasné rostliny německého kolegy Martina Hingsta, kterému jsem tyto kytičky o minulém létě poskytl. Klobouk dolů!
Přeji vám dostatek jarní energie a ať vám to roste!