Vzpomínka na kamaráda
Jednáctého listopadu uplynou přesně dva měsíce od doby, co ve věku nedožitých 60 let zemřel Marián Červeňanský, význačný slovenský znalec orchidejí a jejich neúnavný popularizátor.
Mariana jsem poznal před lety, ještě za jeho působení ve sklenících Botanické záhrady, Slovenské poľnohospodárské univerzity v Nitre. Přivítal mě hlaholivě a dobrosrdečně; a než jsem se nadál už servíroval na stůl voňavý guláš a vždy nezbytnou borovičku. Od té doby jsme se potkali ještě mnohokrát.
Za dobu svého působení v Bot. zahradě a společně s kolegou Milanem Mišákem provedli několik velmi úspěšných expedicí do Jižní Ameriky, zejména pak do Ekvádoru. Společně pak vybudovali největší sbírku jihoamerických orchidejí ve střední Evropě. Byl to člověk velkého srdce, mnoha nápadů a neutuchajícího elánu; jeden z posledních "lovců orchidejí", tak jak bychom si je představovali v dobách minulých.
Po jeho nedobrovolném odchodu z Botanické zahrady pokračoval v tom co měl nejraději, až do své smrti zůstal v kontaktu s přírodou i lidmi kolem ní.
Naposledy jsem Mariána viděl koncem loňské zimy, kdy osobně přijel s přáteli z Bot. zahrady z Bratislavy ke mě do skeníku. Ještě tehdy spřádal smělé plány na další expedici a nové cesty do budoucna. Bude mi moc chybět. Nebyl to jednoduchý člověk, ale kdo z úspěšných lidí je. A o to více by mě lákalo ho ještě více poznat. Bohužel už nikdy nebude příležitost.
Milý Mariáne, pokud tam nahoře čteš tyto řádky, tak následující obrázky jsou jen pro tebe. Ani se nebudu snažit je "správně" popsat; jednak ty víš, co to jsou za kytky a pak bys mi jako orchidejovému prvňáčkovi dal určitě za uši. Ale nezapomeň, stále mi za tu bednu kytek, co jsis posledně odvezl, něco dlužíš! A tak, až se zase někdy budu toulat nějakým pralesem, které ty jsi tak miloval, doufám, že i na mě alespoň z hůry dohlédneš!
Věnováno památce na Mariána Červeňanského, který měl život krátký, ale bohatý stejně jako květy orchidejí.
Za dobu svého působení v Bot. zahradě a společně s kolegou Milanem Mišákem provedli několik velmi úspěšných expedicí do Jižní Ameriky, zejména pak do Ekvádoru. Společně pak vybudovali největší sbírku jihoamerických orchidejí ve střední Evropě. Byl to člověk velkého srdce, mnoha nápadů a neutuchajícího elánu; jeden z posledních "lovců orchidejí", tak jak bychom si je představovali v dobách minulých.
Po jeho nedobrovolném odchodu z Botanické zahrady pokračoval v tom co měl nejraději, až do své smrti zůstal v kontaktu s přírodou i lidmi kolem ní.
Naposledy jsem Mariána viděl koncem loňské zimy, kdy osobně přijel s přáteli z Bot. zahrady z Bratislavy ke mě do skeníku. Ještě tehdy spřádal smělé plány na další expedici a nové cesty do budoucna. Bude mi moc chybět. Nebyl to jednoduchý člověk, ale kdo z úspěšných lidí je. A o to více by mě lákalo ho ještě více poznat. Bohužel už nikdy nebude příležitost.
Milý Mariáne, pokud tam nahoře čteš tyto řádky, tak následující obrázky jsou jen pro tebe. Ani se nebudu snažit je "správně" popsat; jednak ty víš, co to jsou za kytky a pak bys mi jako orchidejovému prvňáčkovi dal určitě za uši. Ale nezapomeň, stále mi za tu bednu kytek, co jsis posledně odvezl, něco dlužíš! A tak, až se zase někdy budu toulat nějakým pralesem, které ty jsi tak miloval, doufám, že i na mě alespoň z hůry dohlédneš!
Věnováno památce na Mariána Červeňanského, který měl život krátký, ale bohatý stejně jako květy orchidejí.