Další dubnové fotky - jako bonus k minulému příspěvku.
Miluji archaické rosnatky, proto bych rád začal u novozélandské Drosera stenopetala, která po zimě právě raší z přezimovacího pupene. Tento "pupen" ale vypadá o trochu jinak, než ty, které známe od našich evropských rosnatek. Lze si ho snadno představit, když se podíváte do středu listové růžice rostliny na fotce - tak asi nějak zimní dormantní pupen vypadá. Tato rosnatka se pěstuje relativne snadno, v mé sbírce i pravidelně kvete. Chce ale chladno, vlhko, dostatek světla, proto je to ideální kandidát pro venkovní pěstování.
Další neméně zajímavou novozélandskou rosnatkou je Drosera arcturi. Má také zvláštní zimní přezimovací pupen, vypadá jako hodně ostrý - špičatý hrot kopí jen s nepatrným náznakem deformovaných listů, ze kterých je složen. Když jsem s tímto druhem před lety začínal, tak mě jeho hnědavá barva a tvar natolik mátly, že jsem si myslel, že rostliny uhynuly - nyní mě to už nechává v naprostém klidu. Snímek zobrazuje rostlinky asi po dvou týdnech od začátku vegetace. Jejich jarní růst je tedy velmi rychlý. Pěstuje se stejně, jako předešlý druh.
Předjaří je také dobou kvetení trpasličích rosnatek. Následující snímek zobrazuje Drosera sewelliae, která z nich má patrně největší květ, mým odhadem kolem jednoho centimetru! Což je vzhledem k prťavé listové růžici celkem síla. Vzácnější "trpaslíci" obvykle vykvétají pokud je zataženo - a asi to souvisí s jejich opylováním. Pokud vysvitne sluníčko, květy se rychle zavírají a uvadají.
Následující snímek jsem zařadil schválně. Jednak je na něm vidět velikost květu a listové růžice a poté, co je ještě zajímavější je to momentální "kondice" rostlin. Kvetení mnoho rostlin velmi vysiluje, pokud se k tomu přidá ještě kombinace předjarních vysokých teplot nutících rostliny přejít do dormance, může to být pro ně velmi nebezpečné.
Ale pokud vykvete těchto kytiček najednou hodně, pak je to nádhera a stojí za to jistě trochu s jejich zdravím zariskovat a pěkně si to vychutnat. Jako například u další trpasličí rosnatky Drosera helodes "Bullsbrook".
Barvy květů těchto miniatur jsou skutečně úchvatné - a o co více, mnohdy jsou leskle perleťové v různých odstínech ružové, žluté, oranžové.... Musí tak do daleka zářit a lákat své opylovače. Některé z nich také nádherně voní!
Vždy když jsem dříve viděl nějakou nabídku (zejména z indexů botanických zahrad) a byla na ní Drosera kaieteurensis, tak jsem si nikdy nebyl jistý co se za tímto názvem skrývá. Většinou to však byla běžná Drosera capillaris. No a před pár týdny jsem si konečně s pomocí zkušeného kolegy taxonoma udělal jasno. Je to rostlinka, která je na následujícím snímku a o není tom pochyb. Několik málo semínek dorazilo přednedávnem z Chimanta Tepui - a abych řekl pravdu - naprosto s tím nemám etický problém (tedy na rozdíl od sběru živých rostlin!). Rostlinky jsem ze semen vypěstoval a brzo budou k dispozici všem zájemcům. A ještě nikdo na světě nevyhubil nějakou populaci rostlin tím, že tam sebral semena. Ani kdyby těch "sběračů" byly zástupy a vysbírali semena z celé populace rostliny - což je myslím docela naivní a zcela nerealistická představa. Mimochodem by bylo fajn, kdyby se podobní přihlouplí křiklouni varující před morem "pěstitelů=sběratelů rostlin" podívali Googlem na satelitní mapu třeba severního Bornea a nebo dneska skoro kdekoliv jinde do tropického pásu Země. Ty nekonečné pavučiny cest ve zbytcích "pralesa" tam rozhodně nezpůsobili milovníci a pěstitelé rostlin, aby se dostali blíže ke svým pokladům, ty tam jsou z jiného důvodu. Proč a co to dále přírodě způsobuje a jaké přírodní bohatství tím nenávratně ztrácíme, je na delší debatu. Ale to jistě chytřejším dojde samo a bez další nápovědy.
Jinak kdo se bude chtít dovědět o této rosnatce více a dále o její příbuznosti s nově popsaným druhem Drosera solaris (a Drosera felix), bude mít příležitost v některém z dalších čísel našeho časopisu.
Když už jsem u taxonomie, pak bych zde měl ještě jedno upřesnění. Týká se rosnatky dlouhé roky označované jako: Drosera spec. Chimanimani Mts., Zimbabwe. Jedná se o Drosera natalensis, ze stejné lokality, jejíž semínka sbíral Fernando Rivadavia ke konci 90 let. Takže pokud ji ode mne máte, tak si prosím u ní opravte jmenovku.
Následující snímek jsem zde zařadil jenom z marketingových důvodů, a to proto, abych propagoval nový český název pro tuto masožravou rostlinu, která se latinsky jmenuje Drosophyllum lusitanicum. Navrhuji široké veřejnosti používat mnou nově pro tento účel vymyšlený název Adélka lepivá, který jak si myslím, je mnohlem lepší než dosavadní a již zastaralé pojmenování Rosnolist lusitanský. Změna je prostě život! A navíc všem, kteří ho budou pravidelně používat poskytnu zdarma přebytky doposud nejvzácnější masožravky Orosenky páskaté - ale jen s podmínkou, že mi správně napíšete její latinský název. Ne že by mi původní české jmenosloví nějak vadilo a nebo, že bych to nové nějak speciálně potřeboval, ale rozhodl jsem se toto udělat jako "službu všem pěstitelům rostlin" - tedy stvořil jsem toto jméno pro blaho všech pěstitelů! Děkuji předem za pochopení této mé snahy a děkovné dopisy - pokud budou alespoň tři, tak budu v této činnosti dále pokračovat. (Jinak diskuzi k českému pojmenování naleznete zde.)
Když už jsem byl u rosnolistu - opět je to tady! Skleníkem voní ta omamná, nasládlá vůně; a na listech se třepatají první mouchy. A kytky rostou doslova před očima! Taky špirlice - latinsky Sarracenia. Celou zimu odpočívaly naprosto bez známek růstu a najednou jsou samé poupě a ze středových pupenů překotně vyrážejí nové listy. Na snímku dole Sarracenia purpurea subsp. venosa var. burkii, právě v tomto čase.
Rašící květní pupen - co mi to jenom připomíná? A vám?
A dnes poslední snímek, opět Sarracenia purpurea subsp. venosa "Blood Vessels", pocházející ze sbírek z Botanické zahrady Atlanta (USA), ale tentokrát jako semenáček v kultuře. Velikost květináčku 6 x 6 cm. Kytka byla celou zimu v teple a nezazimovaná - nezdá se, že by jí to ublížilo.
Tak tedy nakonec moc pěkný den Vám všem. A pěstujte kytky! To je přece ta pravá radost!