Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši

Ale ještě předtím, by vás možná zajímalo, čemu že to vděčíte za tento blog. Před pár dny jsem se dal do stavby (megalomanského, jak říká má žena) zahradního rašeliniště, které jsem s pomocí kamarádů vykopal, zasypal a na hrubo dokončil. Bohužel v podnělí ráno moje záda řekla jasné NE pokračování tohoto projektu a já tak strávil několik nesnesitelných hodin čekáním (na lavičče v leže) na obstřiky a infuzi na neurologické ambulanci. A tak mám, co jsem chtěl (a co si hlavně nemohu dovolit): Klid na lůžku, cpu se analgetiky, brufeny, a dalšími prášky a jsem vděčný za každý pohyb, který nemusím udělat. A tak se alespoň vy podívejte na fotky toho, co tu vzniká.



A dříve, než to zapomenu, jen krátká rekapitulace. Užitná plocha tohoto rašeliniště k osázení je 5 x 5 metrů. Použili jsme kolem 25m3 litevské bílé a borkované rašeliny (cca 4 tuny). Nepravidelné okraje rašeliniště tvoří nízký násyp (cca 10 m3 zetlelé dubové kůry) vyhrabaný do ztracena, takže celá nová plocha zabírá necelých 50m2. Vypadá to ještě panensky. Ale postupně to zavlažíme, dosypeme a hlavně dosázíme nejenom masožravkami. Pak to bude stát teprve za to! Ale o tom třeba až někdy příště.

Ale teď už se konečně vraťme k cestě do Německa a to přímo do sbírky Christiana Kleina, kterého jsme měli vzácnou možnost také navštívit. Chris je majitelem většího zahradnictví nedaleko od hranic s Lichtensteinskem a je to velmi zaměstnaný člověk. Proto jsem rád, že si na nás vždycky udělá čas.
 

Tak to je on: Pan PĚSTITEL a vlastník jedné z největších světových sbírek (nejen) masožravých rostlin!  Vždy jako na fotce, usměvavý a v pohodě. A navíc má zelené ručičky: na co šáhne, to mu roste. Vzácná-to kombinace.



Všehochuť rostlinstva ve skleníku, ale i na zahradě, je pro tuto sbírku typická. Najdete tu taky orchideje, kapradiny, myrmekofilní kytky, bromélie a mnohem, mnohem více. Je to tu mnohem lepší než v botanické zahradě.



Pohled do vstupní chodby skleníku u rodinného domu, ze kterého vychází další dvě kóje věnované převážně láčkovkám. V této části jsou doma hlavně mexické tučnice, rosnatky a bublinatky. Ale jinak je to obligátní mix. Snímek z večera, kdy se kytičkám „svítí“.



Květináče s rostlinami jsou volně položeny na vlhkém keramzitu; zde se napouštěcí závlahové stoly nepreferují. Tipnete si proč?



Pohled do chladného „láčkovkového“ skleníku. Detailní prohlídka sbírky zabere hodiny a vždy při tom objevíte něco nového. Láčkovky jsou zde letité, mnohé i z původních sbírek prvních masožravkových prospektorů asijských pralesů. Kde je jim teď konec?



Díky svému zahradnictví, má Chris možnost částečně využívat i tyto prostory, pro své hobby. Zde je fóliovník se sbírkou špirlic. Většinou se jedná o hezké, vybrané kultivary. V popředí velká rarita: celozelená forma Sarracenia purpurea ssp. venosa, vlastní selekce z Chrisových semen.



A bližšší pohed na část sbíky s různorodými formami Sarracenia purpurea. Na podzim mají jejich pastičky pěkné barvičky.

Celozelená forma Sarracenia psittacina mezi dalšími „papoušky“.

Ale zpátky do skleníku. Úchvatná brazilská  Drosera graomogolensis. Kytka původem z mé sbírky, zde krásná každoročně. Vždy se na ní těším.



Mexická Pinguicula debbertiana. Tato „miniaturka“ má tady růžici kolem tří centimetrů. To se často nevidí!

Ale i za podzimních dnů něco intresantního kvete. Toto je australská bublinatka Utricularia fulva. Díky květům, velmi atraktivní druh.

Druhý den se po vydatné snídani loučíme s touto úžasnou sbírkou a vydáváme se do botanické zahrady ve Frankfurktu. Zde jsou cílem mých spolucestovatelů zejména sukulenty a obecně madagaskarská flóra, skrytá hlavně v zázemí.



Toto jsou ale snímky z nádherných sukuletntních expozic a nelze jim rozhodně upřít svoji „atmosféru“. Frankfurkt je prostě špička a rozhodně dobrý tip pro vaši návštěvu.

 

Zvláště působivé za šera nevlídných podzimních dnů.

Pěkná skupinka poušních rostlin Welwitchia. V přírodě je najdete jen v Angole a Namibii.

… a téměř autentická mrtvola v poušti.



Konečně nějaká masožravka. Obří filipínská Nepenthes truncata v zázemí.



…a nížinná obluda: Nepenthes bicalcarata. Zrovna kvete. Hádejte: Samec nebo samička? A takto si roste v přírodě. Happy and free.



Velkorysé masožravé zázemí. Nevelká druhová rozmanitost……



….zato lány nádherných kytek sloužící k výstavě do expozic. Unavené kytičky se čas od času vymění za čerstvé.

Drosera capensis, slackii a cuneifolia. Dáme si kvíz. Která je která?

Vzrostlé trsy Utricularia quelchii. Je to určitě paráda, když zrovna kvete. Jako třeba tady. A co teprve když rozkvete U. jamesoniana.



Stonkatá afričanka Drosera ramentacea. Brzo bude ve sbírkách běžnější.

A to by bylo z této cesty všechno, přátelé! Jsem velmi rád, že jsem to již konečně dorazil. A že to trvalo! A co bude příště? Nechte se překvapit. ;-)

A protože jsem díky jiným aktivitám tento blog v minulých týdnech poněkud zanedbával, tak vám zde přidám několik dalších odkazů, které mě v poslední době zaujaly.

Nejprve něco pro pobavení, jako obvykle z tradičního zdroje, který nikdy nezklame: Zásadní Rubešova teorie o výskytu masožravých rostlin poblíž cest a zde exaktní důkaz, že tam opravdu rostou. A trocha pěstitelské matematiky (w = {[m(0)-m(1)]/[m(0)-m(s)]}*100[%]), aneb proč si to nezvážit a nespočítat, když „tam“, mohu kvůli vlhkosti, jednoduše vrazit prst.

Teď už k odkazům, které za to stojí. 

Super české stránky o cykasech. www.cykasy.cz. 
Inspirace pro zahradní jezírka.

A něco z ciziny:

Stolové hory: Ptari 1, Ptari 2, Ptari 3, Roraima 1, Roraima 2, Roraima 3.
Pokus se smrtícím sekretem Byblis.
Utricularia australis vs. U.vulgaris.
Evropské bublinatky, ať v nich máte jasno.

 

Mějte moc pěkný srpen. A nezapomeňte přijít na podzimní výstavu masožravých rostlin v  Botanické zahradě v Praze-Troji, už se blíží. Moc se na vás těším.