O přicházejícím podzimu, fotografické etice a tučnici české
Dny se nám pomalu krátí a teploty padají, což je pro pěstitele neklamným znamením, že by se měl také postarat o rostliny, které jsou ještě venku. A s přicházejícím podzimem mají také někteří lidé o trochu více času, což je motivuje k tomu vymýšlet nové společenské aktivity, protentokrát konané přímo na jedinečné přírodní lokalitě na českolipsku. (2. října 2008)
Ihned jakmile jsem se vrátil z evropské burzy masožravých rostlin v Itálii (více obrázků a textů naleznete zde), jsem se vrhnul do rodinného malování našeho bytečku, jak jsem posledně avizoval. Není nad to stmelovat rodinný kolektiv u podobných činností. Všichni jsme si to užli, i jsme to zdárně přežili, takže je konečně vymalováno a v jasných barvách. A já mám teď opět více času na milované kytičky.
Nejprve bych se však rád pochlubil mým novým přírustkem do sbírky; akvizicí právě z italské Miry. Na obrázku je kamerunská Utricularia mannii, poměrně to vzácný a zajímavý druh. Tento jediný nabízený květináček s jedním lisem zmíněné bublinatky mě stál "pouhých" sedmdesát euro, ale nelituji toho a snad se mi tuto krásku podaří namnožit. Zde pak naleznete další obrázky toho, jak vypadají její květy.
A teď trochu na jinou notu. Na každé výstavě masožravých rostlin, kterou pořádáme společně s pražskou botanickou zahradou si všímám čím dál rostoucího zájmu amatérských fotografů, kteří se zápalem zuřivých reportérů pořizují stovky záběrů vystavených a námi vypěstovaných rostlin. Přeji jim to a mám z toho radost, že je masožravé rostliny zaujmou. A tak je to samozřejmě naprosto v pořádku. Ovšem pokud tak činí jen pro svoji soukromou potřebu a veřejně neprezentují tyto fotografie v různých pochybných VAMR projektech a nebo je neprodávají za peníze. V opačném případě by pak bylo minimálně slušné se alespoň majitelů rostlin dotázat, zdali mohou takto pořízené záběry dále použít. A hádejte kolik lidí se takto slušně zeptá? V zahradě nevím, ale mě se rozhodně pan Štěpán (jen tak namátkou), který těmito fotografiemi zhusta přispívá do VAMRU na toto nikdy neptali. A jaké je pak asi moje překvapení, když v tomto paskvilu, který rozhodně nepodporuji, najdu fotografie svých rostlin, k jejichž uveřejnění jsem nedal souhlas. Mám docela pochopení pro aktivity těchto velmi mladých a natěšených pěstitelů, což lze brát i jako polehčující okolnost pro jejich chování. Nicméně nelze mít pochopení pro správce této databáze, který je v tomto počínání bez skurpulí podporuje. A tak tuto fotku zde schválně přetiskuji (a budu tak činit i nadále), neboť DarwiniJana s touto etikou svých představitelů má asi tak stejné právo ji užívat, jako já zde vystavovat. Klidně mi může vrchní cenzor a plnič databází napsat a nebo lépe políbit objektiv.....
A pro ostatní slušné fyto-fotografy, snažně vás prosím, než pořídíte nějaký záběr, který pak budete dále využívat, byť pro dobrou věc, vždy se raději předem zeptejte toho, komu fotografovaný objekt patří, zdali s tím souhlasí. Vás to stojí jen jednu větu a možná se také dozvíte, z jakého důvodu lze, či nelze vámi pořízený záběr dále veřejně použít a šířit. A neklesnete tak alespoň na úroveň arogantního fotografa ve žlutém tričku, který si myslí, že mu patří celý svět a podle toho se i takto chová.
Jinak tady je záběr nachlup stejné rostliny, který jsem pořídil ve skleníku dneska. Na ní si taky ukážeme, co hrozného se začíná dít s mucholapkami s příchodem zimy.
Poněkud rozdíl, že? Jak je vidno, se zhruba měsíčním odestupem, rostlina již přirůstá jen velmi pozvolna, zato ji však začíná černat - odumírá většina starých listů (pastí). Toto je přesně ten okamžik, kdy se začátečník vystraší a začne o svoji rostlinu bát. A právem. Následuje většinou zbrký úprk na (to špatné :-))) internetové fórum, kde mu nějaká dobrá duše poradí, že má rostlinu přesadit a nebo preventivně postříkat nějakým fungi - či jiným - icidem. A taky že se má podívat, jestli na rostlině nejsou svilušky či jiná havěť. Cesta mucholapky na onen svět tak může začít. Zní to docela drsně, že? Ale tak to taky je......
Tak co by měl onen nešťastník dělat, aby to bylo správně? No to je přece jednoduché! NIC! NIC! NIC! Opakujte po mě! Prozatím nedělejte nic. A bežte si uvařit si kafe a nebo čaj. Teď budete potřebovat chvilku klidu. Otevřete si následující stránky FAQ Baryho Rice. Zde totiž nalezne vše důležité, co potřebujete vědět. Nabeton jednoduché instrukce pro pěstování mucholapky a mnoho dalších užitečných informací. A můj už několikanásobný dík za tento skvělý nápad (tedy přeložit tyto stránky) patří Radkovi, on už bude vědět. ;-)
A protože se díky tomuto odkazu nemusím již detailně věnovat mucholapce a jejímu pravidelnému zimnímu chřadnutí, mohu se s vámi podělit o to, co mě v minulých dnech naprosto dostalo.
Ano, je to připravovaná akce jednoho amatérského spolku: Ochrana poslední prosperující lokality tučnice české. Tento super nápad, jak jinak vyhlásil náš velký IT ochránce přírody. A za poslední měsíce tak provedl obrat o 3 x 180 stupnů, neboť před nedávnem to byli údajně sami pěstitelé, kdo svými vstupy a sběry na lokalitu tuto ničili. Nyní ji zase budou prozměnu vlastoručně pomáhat! Ach pane Bože, proč nás trestáš ??? Proč se má stát z poslední prosperující lokality pokusná zahrádka pro nějaké nekompetentní pěstitele masožravých rostlin? Proč musí příroda i my co ji máme rádi takto trpět?
Ale zpět k projektu. Naprosto úžasný nápad pro teambulding! (Ale měl by se realizovat někde jinde!) Už vidím ty zdevastovaná tělíčka a křivé ručičky "intelektuálů" ze správní rady jak vlastníma rukama hloubí jámy a nebo kosí kosou louku v pravidelných intervalech! A u toho si v rezervaci nad usušeným rákosím opékají párky s rosnatkama a stmelují tak svůj kolektiv.
To bude komedie, škoda, že se ji nemůžu sám zúčastnit - ale bude to stát jistě za to! A jak si skupinka jimi přemotivovaných mladých pěstitelů a jejich vůdců dělá akci Darwinisaurus na nejcenějších masožravých lokalitách. I nějaká ta kytička jistě skončí v batůžku, jako spravedlivá odměna. Časem se tam zase třeba namnožená vrátí. To jsou otočky a paradoxy, v ochraně přírody, made in Darwiniana, co?
A komentáře, ty jsou taky k popukání:
Mára: A neznamenalo by to tedy, že by lokalitu tučnice české znalo mnohem více lidí? Ti, i kdyby byli spolehliví a bylo jasné, že lokalitu nevykradou, by mohli třeba i omylem pustit informace nějakým vykrádačům. :)
Rubeš: Sběrači už o této lokalitě dávno ví a používají jí jako zdroj kytek pro prodej. V tuto chvíli se její poloha utajuje především před slušnýma lidma.
Krásný argument mistře v demagogii! Mimochodem, taky skvělá ukázka prachpustého tlachání..... Pokud by pan Rubeš o nějakém aktivním sběrači věděl, pak přece již musel podat trestní oznámení, neboť jde o trestný čin. Takto je to jenom hloupý výkřik bez důkazů pro to, jak dotáhnout na lokalitu 20 mládežníků se vztahem k přírodě a rostlinám zadarmo, kteří to obratem rozkecají dále a dotáhnou si tam další své známé. V tom nejhorším případě, lokalitu poškodí, semena vysbírají a případně (v dobré víře!) kontaminují jinými nepůvodními druhy nebo hybridy, což by mělo naprosto fatální následky. Kdyby Rubešovým tak moc šlo o ochranu přírody, pak to přece nikde na internetu nevytrubují a o lokalitu se poctivě starají sami pro dobrý pocit. Ale to ne, tady jde zase jen o to, kdo bude opékat ty párky a zpívat u táboráčku a pak o tom velkohubě napíše na internet, jak je spolek svorný a co udělal pro dobrou věc! A vsaďte se, že časem se na tuto jedinečnou lokalitu budou pořádat i veřejné exkurze.
Moje doporučení pro Agenturu ochrany a přírody (které uvedené pozemky patří) by bylo spíše následující. Najděte si profesionálního partnera (ne bandu pěstitelů - amatérů), který má s managementem těchto lokalit již nejakou zkušenost, např. nějakou místní pobočku ČSOP a nebo jiné obč. sdružení z regionu a těm tuto práci formálně smluvně zadejte. Pokud jsou na mamagement nejaké peníze, tím lépe. Tito lidé jsou profesionálové se zkušenostmi, budou smluvně ošetření (i za případné škody) a navíc nemají žádný osobní zájem na tom, si cokoliv z lokality odnášet a nebo na tom jakkoliv profitovat. Oni si udělají svoji práci a AOPK to bude průběžně kontrolovat. Jen tak se nevyplní heslo: Kozel, zahradníkem.
Takže ať už to dopadne jakkoliv, nebude jistě o zajímavé momenty z této akce nouze. A už dopředu je mi tak trochu líto této lokality, kterou roky znám a navštěvuji, protože bych jí přál poněkud profesionálnější přístup. Snad jsou tedy na AOPK v Liberci lidé osvícení a dobře si tuto spolupráci rozmyslí se všemi důsledky. Svěřit Darwinianě management této lokality je obrovské riziko a hazard s malou populací tučnice české. Doufejme, že o tučnici českou nepřijdeme těmito zásahy nadobro!
Co tedy na závěr, ať to všechno nevyznívá tak pesimisticky? Tak tady dám jeden špek, který se mi podařilo vykřížit. Je to první čistě žlutokvětá mexická tučnice na světě.
Slušelo by se k ní napsat, že je to světová rarita, ale taky docela náhoda, že to takto vyšlo. Do poslední chvíle, než se květ úplně otevřel, jsem tomu nemohl uvěřit. Její sestřičky jsou totiž všechny růžovokvěté, jedině u tohoto jedince se ta žlutá barva ze středu jícnu přelila i do okvětních plátků. Přál bych si, aby byla ta intenzita trochu sytější. A už mám pro ni vymyšlené i jméno, ale to někdy později. Mexickým tučnicím zdar! Nazdar!
Mějte i vy moc krásný (doufejme) slunečný podzim!
Poznámka k obrázkům: Fotografie v odstavcích týkajících se lokality tučnice české (Pinguicula bohemica), pořízené letošního června, zobrazují zřejmě ono místo, které má sloužit pokusům o "ochranu" ze strany onoho amatérského pěstitelského občanského sdružení. Nejedná se o maloplošné chráněné území, přístup zde má prakticky kdokoliv. Jak je z obrázků vidět, o úspěšný mamagement se již dostatečně starají divoká prasata, která rozrušují terén. Tučnice má tak dost vhodných míst k expanzi. Problémem je postupné zarůstání lokality orobincem a rákosem, kvůli změněnému vodnímu režimu (zřejmě nevratný proces) a taktéž zarůstání bezkolencem (Molinia) z jedné strany, které by se zřejmě neobešlo bez razantnějšího strhnutí drnu technikou (bagřík), ale nemusí se akutně provádět. Lze odhadnout, že kosení lokality by dvěma lidem s patřičnou technikou (křovinořez) nezabralo více než 1-2 dny, bez toho aniž by se z celé akce dělala mediální kampaň s účastí desítek dobrovolníků.
Nejprve bych se však rád pochlubil mým novým přírustkem do sbírky; akvizicí právě z italské Miry. Na obrázku je kamerunská Utricularia mannii, poměrně to vzácný a zajímavý druh. Tento jediný nabízený květináček s jedním lisem zmíněné bublinatky mě stál "pouhých" sedmdesát euro, ale nelituji toho a snad se mi tuto krásku podaří namnožit. Zde pak naleznete další obrázky toho, jak vypadají její květy.
A teď trochu na jinou notu. Na každé výstavě masožravých rostlin, kterou pořádáme společně s pražskou botanickou zahradou si všímám čím dál rostoucího zájmu amatérských fotografů, kteří se zápalem zuřivých reportérů pořizují stovky záběrů vystavených a námi vypěstovaných rostlin. Přeji jim to a mám z toho radost, že je masožravé rostliny zaujmou. A tak je to samozřejmě naprosto v pořádku. Ovšem pokud tak činí jen pro svoji soukromou potřebu a veřejně neprezentují tyto fotografie v různých pochybných VAMR projektech a nebo je neprodávají za peníze. V opačném případě by pak bylo minimálně slušné se alespoň majitelů rostlin dotázat, zdali mohou takto pořízené záběry dále použít. A hádejte kolik lidí se takto slušně zeptá? V zahradě nevím, ale mě se rozhodně pan Štěpán (jen tak namátkou), který těmito fotografiemi zhusta přispívá do VAMRU na toto nikdy neptali. A jaké je pak asi moje překvapení, když v tomto paskvilu, který rozhodně nepodporuji, najdu fotografie svých rostlin, k jejichž uveřejnění jsem nedal souhlas. Mám docela pochopení pro aktivity těchto velmi mladých a natěšených pěstitelů, což lze brát i jako polehčující okolnost pro jejich chování. Nicméně nelze mít pochopení pro správce této databáze, který je v tomto počínání bez skurpulí podporuje. A tak tuto fotku zde schválně přetiskuji (a budu tak činit i nadále), neboť DarwiniJana s touto etikou svých představitelů má asi tak stejné právo ji užívat, jako já zde vystavovat. Klidně mi může vrchní cenzor a plnič databází napsat a nebo lépe políbit objektiv.....
A pro ostatní slušné fyto-fotografy, snažně vás prosím, než pořídíte nějaký záběr, který pak budete dále využívat, byť pro dobrou věc, vždy se raději předem zeptejte toho, komu fotografovaný objekt patří, zdali s tím souhlasí. Vás to stojí jen jednu větu a možná se také dozvíte, z jakého důvodu lze, či nelze vámi pořízený záběr dále veřejně použít a šířit. A neklesnete tak alespoň na úroveň arogantního fotografa ve žlutém tričku, který si myslí, že mu patří celý svět a podle toho se i takto chová.
Jinak tady je záběr nachlup stejné rostliny, který jsem pořídil ve skleníku dneska. Na ní si taky ukážeme, co hrozného se začíná dít s mucholapkami s příchodem zimy.
Poněkud rozdíl, že? Jak je vidno, se zhruba měsíčním odestupem, rostlina již přirůstá jen velmi pozvolna, zato ji však začíná černat - odumírá většina starých listů (pastí). Toto je přesně ten okamžik, kdy se začátečník vystraší a začne o svoji rostlinu bát. A právem. Následuje většinou zbrký úprk na (to špatné :-))) internetové fórum, kde mu nějaká dobrá duše poradí, že má rostlinu přesadit a nebo preventivně postříkat nějakým fungi - či jiným - icidem. A taky že se má podívat, jestli na rostlině nejsou svilušky či jiná havěť. Cesta mucholapky na onen svět tak může začít. Zní to docela drsně, že? Ale tak to taky je......
Tak co by měl onen nešťastník dělat, aby to bylo správně? No to je přece jednoduché! NIC! NIC! NIC! Opakujte po mě! Prozatím nedělejte nic. A bežte si uvařit si kafe a nebo čaj. Teď budete potřebovat chvilku klidu. Otevřete si následující stránky FAQ Baryho Rice. Zde totiž nalezne vše důležité, co potřebujete vědět. Nabeton jednoduché instrukce pro pěstování mucholapky a mnoho dalších užitečných informací. A můj už několikanásobný dík za tento skvělý nápad (tedy přeložit tyto stránky) patří Radkovi, on už bude vědět. ;-)
A protože se díky tomuto odkazu nemusím již detailně věnovat mucholapce a jejímu pravidelnému zimnímu chřadnutí, mohu se s vámi podělit o to, co mě v minulých dnech naprosto dostalo.
Ano, je to připravovaná akce jednoho amatérského spolku: Ochrana poslední prosperující lokality tučnice české. Tento super nápad, jak jinak vyhlásil náš velký IT ochránce přírody. A za poslední měsíce tak provedl obrat o 3 x 180 stupnů, neboť před nedávnem to byli údajně sami pěstitelé, kdo svými vstupy a sběry na lokalitu tuto ničili. Nyní ji zase budou prozměnu vlastoručně pomáhat! Ach pane Bože, proč nás trestáš ??? Proč se má stát z poslední prosperující lokality pokusná zahrádka pro nějaké nekompetentní pěstitele masožravých rostlin? Proč musí příroda i my co ji máme rádi takto trpět?
Ale zpět k projektu. Naprosto úžasný nápad pro teambulding! (Ale měl by se realizovat někde jinde!) Už vidím ty zdevastovaná tělíčka a křivé ručičky "intelektuálů" ze správní rady jak vlastníma rukama hloubí jámy a nebo kosí kosou louku v pravidelných intervalech! A u toho si v rezervaci nad usušeným rákosím opékají párky s rosnatkama a stmelují tak svůj kolektiv.
To bude komedie, škoda, že se ji nemůžu sám zúčastnit - ale bude to stát jistě za to! A jak si skupinka jimi přemotivovaných mladých pěstitelů a jejich vůdců dělá akci Darwinisaurus na nejcenějších masožravých lokalitách. I nějaká ta kytička jistě skončí v batůžku, jako spravedlivá odměna. Časem se tam zase třeba namnožená vrátí. To jsou otočky a paradoxy, v ochraně přírody, made in Darwiniana, co?
A komentáře, ty jsou taky k popukání:
Mára: A neznamenalo by to tedy, že by lokalitu tučnice české znalo mnohem více lidí? Ti, i kdyby byli spolehliví a bylo jasné, že lokalitu nevykradou, by mohli třeba i omylem pustit informace nějakým vykrádačům. :)
Rubeš: Sběrači už o této lokalitě dávno ví a používají jí jako zdroj kytek pro prodej. V tuto chvíli se její poloha utajuje především před slušnýma lidma.
Krásný argument mistře v demagogii! Mimochodem, taky skvělá ukázka prachpustého tlachání..... Pokud by pan Rubeš o nějakém aktivním sběrači věděl, pak přece již musel podat trestní oznámení, neboť jde o trestný čin. Takto je to jenom hloupý výkřik bez důkazů pro to, jak dotáhnout na lokalitu 20 mládežníků se vztahem k přírodě a rostlinám zadarmo, kteří to obratem rozkecají dále a dotáhnou si tam další své známé. V tom nejhorším případě, lokalitu poškodí, semena vysbírají a případně (v dobré víře!) kontaminují jinými nepůvodními druhy nebo hybridy, což by mělo naprosto fatální následky. Kdyby Rubešovým tak moc šlo o ochranu přírody, pak to přece nikde na internetu nevytrubují a o lokalitu se poctivě starají sami pro dobrý pocit. Ale to ne, tady jde zase jen o to, kdo bude opékat ty párky a zpívat u táboráčku a pak o tom velkohubě napíše na internet, jak je spolek svorný a co udělal pro dobrou věc! A vsaďte se, že časem se na tuto jedinečnou lokalitu budou pořádat i veřejné exkurze.
Moje doporučení pro Agenturu ochrany a přírody (které uvedené pozemky patří) by bylo spíše následující. Najděte si profesionálního partnera (ne bandu pěstitelů - amatérů), který má s managementem těchto lokalit již nejakou zkušenost, např. nějakou místní pobočku ČSOP a nebo jiné obč. sdružení z regionu a těm tuto práci formálně smluvně zadejte. Pokud jsou na mamagement nejaké peníze, tím lépe. Tito lidé jsou profesionálové se zkušenostmi, budou smluvně ošetření (i za případné škody) a navíc nemají žádný osobní zájem na tom, si cokoliv z lokality odnášet a nebo na tom jakkoliv profitovat. Oni si udělají svoji práci a AOPK to bude průběžně kontrolovat. Jen tak se nevyplní heslo: Kozel, zahradníkem.
Takže ať už to dopadne jakkoliv, nebude jistě o zajímavé momenty z této akce nouze. A už dopředu je mi tak trochu líto této lokality, kterou roky znám a navštěvuji, protože bych jí přál poněkud profesionálnější přístup. Snad jsou tedy na AOPK v Liberci lidé osvícení a dobře si tuto spolupráci rozmyslí se všemi důsledky. Svěřit Darwinianě management této lokality je obrovské riziko a hazard s malou populací tučnice české. Doufejme, že o tučnici českou nepřijdeme těmito zásahy nadobro!
Co tedy na závěr, ať to všechno nevyznívá tak pesimisticky? Tak tady dám jeden špek, který se mi podařilo vykřížit. Je to první čistě žlutokvětá mexická tučnice na světě.
Slušelo by se k ní napsat, že je to světová rarita, ale taky docela náhoda, že to takto vyšlo. Do poslední chvíle, než se květ úplně otevřel, jsem tomu nemohl uvěřit. Její sestřičky jsou totiž všechny růžovokvěté, jedině u tohoto jedince se ta žlutá barva ze středu jícnu přelila i do okvětních plátků. Přál bych si, aby byla ta intenzita trochu sytější. A už mám pro ni vymyšlené i jméno, ale to někdy později. Mexickým tučnicím zdar! Nazdar!
Mějte i vy moc krásný (doufejme) slunečný podzim!
Poznámka k obrázkům: Fotografie v odstavcích týkajících se lokality tučnice české (Pinguicula bohemica), pořízené letošního června, zobrazují zřejmě ono místo, které má sloužit pokusům o "ochranu" ze strany onoho amatérského pěstitelského občanského sdružení. Nejedná se o maloplošné chráněné území, přístup zde má prakticky kdokoliv. Jak je z obrázků vidět, o úspěšný mamagement se již dostatečně starají divoká prasata, která rozrušují terén. Tučnice má tak dost vhodných míst k expanzi. Problémem je postupné zarůstání lokality orobincem a rákosem, kvůli změněnému vodnímu režimu (zřejmě nevratný proces) a taktéž zarůstání bezkolencem (Molinia) z jedné strany, které by se zřejmě neobešlo bez razantnějšího strhnutí drnu technikou (bagřík), ale nemusí se akutně provádět. Lze odhadnout, že kosení lokality by dvěma lidem s patřičnou technikou (křovinořez) nezabralo více než 1-2 dny, bez toho aniž by se z celé akce dělala mediální kampaň s účastí desítek dobrovolníků.